Liberecký kraj – Bendlova 1409/7, Univerzitní náměstí 1410/1, Liberec
V posledních 30 letech se z původní vysoké školy strojní a textilní stala významná Technická univerzita v Liberci se 7000 studenty a bohatou vědecko-výzkumnou činností. Byly postaveny nové budovy Informačního centra, budova L a budova G. Na začátku covidové pandemie vědecký tým Ústavu pro nanomateriály v nové budově L vyráběl nanoroušky a zásoboval jimi zdravotnická zařízení. Již v dubnu se začalo s průmyslovou výrobou jednoho milionu nanofiltrů denně. Vědci tak ukázali význam univerzit v současném světě.
Generel rozvoje kampusu Technické univerzity v Liberci zpracovávala od roku 2001 univerzitní architektonická kancelář AR-TUL pod vedením profesora Jiřího Suchomela, který v roce 1994 založil libereckou Fakultu architektury. Kampus Technické univerzity v Liberci doplnily v letech 2007–2014 tři nové budovy – jako první vzniklo Informační centrum, které se stalo dominantou areálu. Má tvar komolého kužele, jenž se směrem nahoru rozšiřuje.
Následovala budova L postavená pro výzkumné univerzitní centrum Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, který byl založen v roce 2009 a od roku 2012 má vlastní moderní budovu navrženou tak, aby vyhovovala jeho vědeckým úkolům. Obsahuje provozy těžkých a lehkých laboratoří a pracovny pedagogů, má 5 nadzemních a 2 podzemní podlaží. Na obvodový plášť jsou použity materiály umožňující přirozené stárnutí a zapojení budovy do okolního přírodního prostředí.
Ústav má tři hlavní výzkumné oblasti: materiálový výzkum, konkurenceschopné strojírenství a systémovou integraci. V roce 2020 se ústav podílel na řešení 102 výzkumných projektů, a to jak českých, tak mezinárodních. Dalo by se říci, že je mekkou nanotechnologií.
Jednou z hlavních osobností, díky kterým ústav dosáhl své pozice na poli nanovláken nebo nanočástic, je profesor Oldřich Jirsák. Ten se svým týmem roku 2003 objevil způsob, jak vyrábět nanovlákna ve velkém, průmyslovou cestou. Významně přispěl k zvládnutí covidové pandemie v ČR v roce 2020. Již v dubnu se vyráběl milion nanofiltrů denně.
Nakonec se stavěla budova G s pracovišti tří fakult, aulou univerzity a velkými posluchárnami. Zároveň bylo nově definováno Univerzitní náměstí, upraven zelený pahorek za budovou G a svahy v okolí budovy L.
Osmipodlažní budova je umístěna v těžišti areálu poblíž křížení jeho hlavních os – tvoří ji průnik nízké vstupní části a vertikálního křídla. Hmota vstupní části vyrůstá z náměstí táhlou rampou a stupňovitou dřevěnou terasou. Její fasády byly obloženy betonovými prefabrikáty a bloky. Díky vertikálnímu křídlu bylo dosaženo uvolnění parteru ve prospěch plochy náměstí, jsou uvolněny průhledy a zachována kontinuita uličních prostor. Za negativně skloněnou obloukovitou fasádou se nacházejí kancelářské místnosti. Severní fasáda administrativního křídla je z větší části uzavřená, obložená hliníkovým plechem.
„Technicky nesložitější byla prosklená fasáda kancelářského křídla ve tvaru polygonálního jehlanu vepsaného do eliptického kuželu. Ovlivnilo to řadu dalších rozhodnutí o konstrukčním řešení fasády. Složena je z 465 prvků ve tvaru lichoběžníků, žádný z nich se neopakuje. Celková plocha fasády je 916 m². Všechny rozměry kuželové fasády byly navrženy v trojrozměrném digitálním modelu, který sloužil také jako podklad pro výrobu prvků fasády a jejich montáž. Během výroby a montáže fasády nedošlo k žádným rozměrovým nesrovnalostem, počítačem generovaný tvar se realizoval bez komplikací. Na fasádě jsou kalená dvojskla s U=1,1, parapetní pásy byly izolovány minerálními vlákny. Pro posílení stínicího účinku jsou parapetní i okenní plochy opatřeny potiskem.“
V prvním patře je kavárna s terasou, v podzemním podlaží zasedací místnost a garáž, zasahující pod plochu náměstí. Kromě toho je tu také technické zázemí budovy.
Železobetonový monolitický skelet má deskové stropy. Sloupy křídla kanceláří jsou šikmé, sledují geometrii eliptického kuželu. Svislou nosnou konstrukci doplňují ztužující jádro a zavětrovací stěna. Budova se směrem nahoru rozšiřuje, půdorys každého podlaží je proto jiný. To kladlo vysoké nároky na přesnost výstavby. Větrání interiérů zajišťuje vzduchotechnika, k chlazení budovy přispívá aktivace železobetonových desek stropů.
„Systém aktivace betonového jádra stropních konstrukcí v Informačním centru zlepšil teplotní komfort i v teplé části roku. Rozvod chladicí vody ve stropech umožňuje jejich předchlazení v noci a posiluje jejich schopnost odebrat nadbytečné teplo během dne. Většinu chladicího výkonu v budově zajišťují tyto stropy a větrací vzduch tak může být přiváděn s vyšší teplotou. Stropy jsou z pohledového betonu, bez podhledů, s přisazenými svítidly.“
Velkou konferenční místnost v suterénu přisvětluje kuželový světlík, procházející přes 1. NP. Pro tlumení denního světla při videoprezentacích je ve světlíku otočný disk o průměru čtyři metry. Jeho konstrukce kombinuje nerezové trubky a polykarbonátové komůrkové desky.
„Skleněná fasáda Informačního centra je složena z 465 prvků, žádný z nich se neopakuje. Jejich rozměry byly odvozeny z trojrozměrného digitálního modelu této části budovy, který posloužil i pro návrh a výrobu fasádních konstrukcí. Celková plocha fasády je 916 m².“
Objekt byl určen pro řešení vědeckých a výzkumných úkolů, proto jsou zde soustředěny prostory lehkých a těžkých laboratoří. Návrh byl založen na kontrastu dvou částí – betonovém hranolu a nástavbě se dvěma podélnými křídly, obložené měděným plechem. Křídla mají rozdílný tvar, svou orientací navazují na další budovy areálu a umožňují průhledy do zeleně. Severní stěna je vykloněna proti svahu.
Ve spodní části budovy se nacházejí těžké laboratoře průmyslového charakteru, vybavené jsou mostovými jeřáby. V horní části pak najdeme lehké laboratoře a pracovny. Mezi křídla autoři vložili ocelovou lávku, střední část budovy osvětlují dvě atria a šedové světlíky.
„Na obvodový plášť budovy L jsme použili materiály, které umí přirozeně stárnout, v průběhu času se mění stejně jako okolní listnaté stromy. Barevnost budovy je dána pohledovým betonem a měděným obkladem, který postupně mění barvu od červenohnědé do tmavě hnědé až černé. Jako kontrastní a zvýrazňující barvu jsme vybrali oranžovou pro obklad venkovního schodiště a střešní tyčové nástavby.“
Základní objem budovy má lichoběžníkovitý půdorys, okna a velké prosklené plochy jsou orientovány převážně na sever nebo na východ, aby se zajistilo rovnoměrné osvětlení a snížila tepelná zátěž. Většina vnitřních prostor a laboratoří má stropy z pohledového betonu, ve vstupní hale a na chodbách je osazen zavěšený podhled z pozinkovaného tahokovu – ohýbaných kazet.
Nosná konstrukce je z monolitického železobetonu. Konstrukční systém je kombinovaný, tvořený monolitickými deskami, sloupy a místy doplněný stěnami. Stropy nad 2 a 1. PP mají vyšší zatížení, proto byly realizovány jako železobetonová deska, zesílená průvlaky.
Monolitické konstrukce po obvodu budovy doplňují konstrukce ocelové – nástavby schodišť nad střechou, světlíky, spojovací lávky a požární schodiště. Nejvýraznějším prvkem je spojovací lávka ve 4. NP z prostorové příhradoviny.
Díky této stavbě univerzita získala mnoho poslucháren a učeben a také aulu, kterou do té doby neměla. Budova se stala jedním z hlavních center dění v areálu – uzavírá Univerzitní náměstí a ukončuje rozvoj kampusu východním směrem.
„Jeho dvě hlavní uliční osy se jako cardo a decumanus protínají na západní straně náměstí. V tomto místě jsme proto již dříve navrhli budovu rektorátu, chtěli jsme tak vyznačit střed univerzity. Od ní směřuje diagonální linie do jihovýchodního rohu náměstí, prochází budovou G a vede až k areálu Harcovských kolejí. Urbanistické řešení tak určila hlavní trasa pěšího pohybu studentů. K náměstí se dům obrací poměrně strohou fasádou. Její proporce a charakter jsme navrhli tak, aby navazovala na okolní stavby. Chtěli jsme, aby ji lidé vnímali jako jednu z nich. Prorazili jsme ji ale šikmým schodištěm, které vede na zelený pahorek a ke studentským kolejím. Velké objemy auly a poslucháren jsme zapustili do země, abychom vytvořili plynulý přechod do terénního reliéfu.“
Budova byla od počátku koncipována jako ekonomická stavba. Jisté komplikace působilo místo na patě žulového pahorku, do kterého je objekt zapuštěn. Jeho skelet je zateplený, vyzdívaný a železobetonový, střecha auly má konstrukci z příhradových nosníků.