Ing. Václav Honzík
„Výsledky výpočetních programů je nutné vždy porovnat se zjednodušeným ‚ručním‘ výpočtem.“
„Výsledky výpočetních programů je nutné vždy porovnat se zjednodušeným ‚ručním‘ výpočtem.“
Reagujete vybraným mottem na praxi?
Ano. Koncepci navržených staveb vždy pečlivě prozkoumat a výpočetními programy ověřit okrajové podmínky. Vždy porovnat se zjednodušujícím výpočtem, aby byla ověřena správnost závěrů. Například mě překvapuje neochota nebo snad bázeň konzultovat nejasnosti s dalšími odborníky v oboru. V mottu jsem zmínil okrajové podmínky, dám tedy příklad. Byl proveden výpočet železobetonového průřezu, který však vůbec nepočítal s druhým mezním stavem, jenž ale z důvodu průhybu může být rozhodující. Viděl jsem použití programu SCIA na zděné konstrukce. Zeď byla potrhaná a autor tvrdil, že konstrukce je v perfektním stavu, což je špatně. Každá již vzniklá porucha musí být zvážena a promítnuta i do okrajových podmínek.
Odbornou veřejností jste vnímán jako specialista na statiku panelových domů a sídlišť. Jak Váš vztah k panelu začal?
Do značné míry to bylo dáno orientací mého zaměstnavatele, společnosti Stavoprojekt. V 60. letech se již připravovaly návrhy velkých sídlišť, ale problematika panelových staveb se prakticky nikde nepřednášela. Podařilo se mi dokončit postgraduální studium u profesora Rojíka právě s touto specializací. V té době se často stávalo, že jsem řešil stavbu sestavenou z panelů, avšak v rozporu s typovými podklady. Bylo třeba je dopočítat až jako prováděcí projekt. Danou problematiku jsem později řešil ve spolupráci s ČVUT – vedle zmíněného profesora Rojíka i s profesorem Witzanym. Díky tomu jsem poznal panelové stavby mnohem podrobněji než většina statiků.
V poslední době se zaměřujete na vnější a vnitřní otvory a rovněž zelené střechy. Jak se díváte na snahy o ozelenění střech a výměnu oken v panelových domech?
Zelené střechy jako způsob zachycování dešťové vody je samozřejmě správná myšlenka, musí však být v rozumné podobě dotažena do konce. Použití na panelové stavby je většinou nemožné. Při jejich návrhu se šetřila každá koruna a smysluplná zelená střecha představuje docela slušné přitížení. Na nových objektech je možno zatravněnou střechu nadimenzovat na potřebné zatížení, což pomůže zlepšit mikroklima.
Ostatně, Vy sám jste jeden panelový dům zachránil…
Jednalo se o panelový dům v Poběžovicích, který byl postaven v 60. letech a od začátku s ním byly jenom problémy. Ve hře byla jeho úplná demolice. Panelový dům byl založen na neúnosném podloží (na rybníčku) a rovněž i další opravy, které se následně prováděly, se sice týkaly založení, ale nevyřešily hlavní problém, tj. únosnost. Navrhl jsem, že tento dům není třeba bourat a můžeme ho zachránit. Na sanaci se podíleli i docent Jan Masopust a profesor Václav Rojík. Společně s Janem Masopustem jsme navrhli podchycení mikropilotami vetknutými až do únosného podloží. Toto bylo možno provést, protože vrtací souprava pro mikropiloty je dostatečně malé výšky. Poté bylo nutno odstranit poruchy v horní stavbě stažením. Návrh i samotné provedení zajistil profesor Rojík. Od té doby stavba stojí, slouží svému účelu a nebyly nutné žádné další opravy.
Ze široké škály Vašich referencí jsme vybrali dvě, které vyčnívají: plavecký bazén v Plzni-Slovanech a stavební úpravy obřího lisu ve Škodě Plzeň. Čím byly pro Vás, odborníka na statiku a dynamiku staveb, výjimečné?
V případě lisu šlo o to, že kvůli svým dynamicky namáhaným základům nebyl schopen vyrábět s potřebnou přesností. Podotýkám, že šlo tehdy o druhý největší lis v republice. Společně s kolegy Janem Masopustem, specialistou na zakládání, a Rudolfem Masopustem, jenž se specializoval na dynamiku, se nám podařilo změnit parametry lisu. Na náš návrh byla i horní stavba upravena tak, aby měla větší tuhost. Zcela přepracováno bylo rovněž kotvení.
U plzeňského bazénu je třeba přihlédnout k době výstavby v 80. letech minulého století. Zhotovit vodotěsný beton bylo tehdy obtížnější než dnes. Velmi jsme hlídali vodní součinitel, aby smršťování bylo co nejmenší. Ostatně, šlo o vcelku velký, 50metrový bazén bez izolace a dilatace založený na hutněném násypu. Konstrukce bazénu byla celá navržená na monolitické základové desce. Do desky byly vetknuty sloupy monolitického rámu. Vana bazénu byla důsledně oddělena od monolitické rámové konstrukce, aby konstrukce nebyla vystavena jiným účinkům zatížení, než předpokládal statický výpočet. Hodně jsme pracovali s faktorem smršťování. Díky kvalitnímu provedení a souhře všech zapojených odborníků stavba dodnes nevykazuje žádné poruchy v konstrukčním systému.
Také jsem zažil případ, kdy záměrem investora bylo koupit celou technologii, která se osvědčila, a postavit stejnou stavbu. V ní byly použity roboty, které měly zvýšit kapacitu výroby. Daná stavba byla zcela prefabrikovaná s rozpětím nad přízemím 2 × 18 m. Překrytí nad 1. NP bylo provedeno z oceli na rozpětí 36 m. Železobetonové sloupy byly vzdáleny 6 m na obvodě i ve střední řadě.
Při použití technologie však došlo k zásadní změně. Na úrovni přízemí byl umístěn sklad a v úrovni 1. NP byla instalována technologie včetně umístění robotů. Upozorňovali jsme investora, že takovéto uskupení je chybné a že nebude možno skladovat v blízkosti robotů jakékoliv zatížení. V případě robotů je tolerance zcela jiná než v případě osazení jednotlivých strojů. Investor si neuvědomil, že v případě umístění strojů na stropní konstrukci jsou zcela jiné okrajové podmínky než v případě umístění strojů včetně robotů. Konstrukce se různě deformuje a tím vznikají jiné podmínky pro využití robotů. Navíc navržená konstrukce sice vyhovovala požadavkům normy, co se týká únosnosti, nevyhovovala však podmínkám kmitání. Nakonec byla na stávající konstrukci nabetonována podlaha dalších 100 mm. Tím se zvýšila tuhost konstrukce a ta již vyhovovala i pro kmitání. Samozřejmě bylo nutno upravit rozmístění robotů a s tím související zatížení. Nebylo možné plně akceptovat zatížení na dané úrovni. Zde se jednalo o dynamické zatížení a k plnému využití robotů nemohlo již vyjít. Upravilo se příruční skladování materiálu, aby výsledky byly v souladu s původním záměrem investora. Úpravu konstrukce jsme konzultovali s Ing. Štruncem, specialistou na dynamiku.
Po provedení navržených úprav konstrukce již splňovala podmínky tuhosti včetně kmitání a přenášení do okolí. Z této zkušenosti plyne následující závěr: Bylo zcela zřejmé, že okrajové podmínky byly zcela jiné a výpočet a jeho závěry rovněž.
Mohl byste se ohlédnout za uplynulými 30 lety ve stavebnictví?
K jeho vývoji velmi přispělo digitální zpracování a programy, které mají statici k dispozici. Neznamená to však jejich slepé používání bez základních znalostí pružnosti a pevnosti. Kromě toho máme množství nových materiálů, které je třeba využívat.
Čím byste motivoval ke studiu Vašeho oboru mladou generaci?
Myslím si, že je třeba nejprve se podívat, jak vypadá výuka na školách. Bude-li výuka na vysoké úrovni, odrazí se to v kvalitě práce a znalostí končících inženýrů. Zároveň bych rád upozornil na to, že velké zodpovědnosti statiků by mělo odpovídat i jejich finanční ohodnocení.
Během své kariéry pracoval ve společnostech Škoda Plzeň, VPÚ Plzeň a Stavoprojekt Plzeň. Působil jako OSVČ, v roce 1993 spoluzaložil společnost TORION, s.r.o. Po celý profesní život se zabývá panelovými soustavami, cihelnými konstrukcemi a nově i zelenými střechami na panelových domech. Je autorem původního programu cihelných konstrukcí pro firmu FINE a spoluautorem patentu pro prefabrikovanou vodotěsnou patku a ceněné publikace „Otvory v panelových domech“. Zůstává aktivním členem Aktivu statika a dynamika staveb.