doc. Ing. Jan Masopust, CSc.
„Snaž se pracovat co nejlépe a nemysli si, že jsi jediný, kdo tomu rozumí.“
„Snaž se pracovat co nejlépe a nemysli si, že jsi jediný, kdo tomu rozumí.“
Mohl byste rozvést vybraný citát?
Uvedený citát vychází z mých více než padesátiletých zkušeností z praxe projektanta speciálního zakládání staveb a má vyjadřovat především pokoru před složitostí oboru Geotechnika. Ten se možná více než ostatní stavební obory setkává s mnoha nejistotami především ve vztahu k přírodnímu prostředí, které základy staveb obklopuje.
V 80. letech a 90. letech jste pracoval na zakládání staveb v Německu, Spojených arabských emirátech, v Rusku… Bylo to dáno nedostatkem specialistů v zahraničí, nebo vysokou reputací československých inženýrů?
Ani jedním, i když v různých zemích to nebylo stejné. V Bavorsku jsem působil 9 let jako statik a geotechnik v pobočce české firmy Geoindustria Praha, která tam byla již od roku 1968, a to přes tehdejší Strojexport. Zabývala se jednak vrty inženýrskogeologického průzkumu pro významnou firmu z Bayreuthu a jednak pracemi speciálního zakládání staveb, tedy pilotami, mikropilotami, kotvami, záporovým pažením a pilotovými stěnami. My jsme sice nekonkurovali velkým německým firmám, ale oceňováni jsme byli především pro naši schopnost rychle a zřejmě i kvalitně reagovat na okamžité podněty a zakázky. Časem jsme si vydobyli v rámci severního Bavorska slušnou reputaci.
Angažmá ve Spojených arabských emirátech vzniklo spíše náhodou po návštěvě jednoho šejka na brněnském veletrhu, kde byla expozice naší firmy o hydrogeologických vrtech v Libyi. Následovalo pozvání do SAE, kde jsme připravovali návrh na podobné práce, nicméně z něj potom sešlo. Já jsem ovšem získal kontrakt s jednou místní firmou jako supervizor prací speciálního zakládání staveb, jež tam bylo mimořádně rozšířené. Prakticky všechny stavby tam byly zakládány na vrtaných pilotách, pro které byly velmi příznivé geotechnické podmínky.
V Rusku jsem pracoval vícekrát, uvedu však pouze dvě významnější stavby. Krátce po roce 1990 to byla v Moskvě stavba hotelu Sadko, a to pro firmu Philipp Holzman z Frankfurtu nad Mohanem. Tam jsem působil jako projektant hlubinného založení, a následně při realizaci, kterou prováděla rovněž firma Geoindustria Praha, jako technický dozor. V této souvislosti se musím zmínit o naprosté neschopnosti ruského investora a jeho nezkušenosti s podobnými akcemi, což nakonec vedlo ke krachu celé stavby a odchodu v té době jedné z největších německých stavebních firem z Ruska.
Druhá akce se týkala podchycení knihovny A. S. Puškina v městě Jakutsk na Dálném východě, a to ve spolupráci s firmou Zakládání Group a.s. Praha koncem 90. let. Lokalita leží v oblasti permafrostu, tedy věčně zmrzlé půdy, s čímž jsem pochopitelně neměl žádné zkušenosti. Ty jsem částečně čerpal z e-mailových diskuzí s jedním kanadským kolegou. Nicméně po příjezdu do Jakutska bylo vše jinak, neboť místní investor měl jakousi představu o způsobu sanace, kterou zřejmě získal z literatury. Tato představa však nezohlednila místní geotechnické poměry. Po mnoha jednáních jsem nakonec navrhl podchycení pomocí speciálních mikropilot a vzápětí jsme tento návrh realizovali.
Velmi často upozorňujete na nedostatečnost geotechnických průzkumů. Co je její příčinou?
Geotechnický průzkum vytváří jeden z hlavních podkladů pro technicky správný a ekonomicky přijatelný návrh zakládání každého stavebního objektu. Tyto průzkumy provádějí především inženýrští geologové, jejichž značná část se vzdělávala na přírodovědeckých fakultách, jež logicky postrádají technickou část. Ovšem zpráva o geotechnickém průzkumu slouží především, jak už jsem zmiňoval, jako podklad k návrhu a realizaci stavby, netvoří tedy konečné, výsledné dílo. Je v podstatě servisem pro následné činnosti, jejichž výsledkem je bezpečná a trvanlivá stavební konstrukce.
Hlavním důvodem nedostatečnosti geotechnických průzkumů je neznalost konstrukce a nedostatečný průzkum staveniště do potřebné hloubky. Průzkumy zadávají často stavebníci, kteří mají hlavně ekonomický zájem a pro něž průzkum představuje jakousi nepodstatnou část stavby. Pohlížejí na ni jako na obchodní případ, tedy čím levnější, tím lepší. Tuto strategii často přejímají zpracovatelé průzkumu, aby se svému objednateli zavděčili a získali tak další zakázky. Stavebník potom předá takovýto průzkum projektantovi a ten jej často shledá nedostatečným, s čímž se však v časové tísni již málokdy dá něco dělat.
Kterou z plejády staveb, pod nimiž jste podepsán, považujete osobně za nejpodstatnější?
Za celou dobu své praxe jsem navrhoval desítky základů budov bytových i občanských, mnoho stavebních jam, jakož i staveb vodních. Zejména jsem se soustředil na zakládání mostů, jichž bylo kolem dvou stovek. Opravdu je těžké vybrat tu nejpodstatnější, neboť skoro všechny byly svým způsobem zajímavé a vesměs vždy poněkud „jiné“. To je ostatně naprosto typické pro náš geotechnický obor, kdy se prakticky každá stavba liší přinejmenším geotechnickými poměry.
Pokud bych měl vybrat stavby nejzajímavější, pak to byla například sanace pilířů číslo 8 a 9 Karlova mostu po povodni v srpnu 2002. Tehdy jsem navrhl a realizoval metodu sanace, která odkryla původní základy mostu ze 14. století, zároveň ale do jeho původní konstrukce vůbec nezasáhla. Dále by to mohla být sanace závalu železničního tunelu Březno u Chomutova, a to pomocí kombinace převrtávaných pilotových stěn a deštníků z tryskové injektáže, popřípadě mikropilot. Jinou zajímavou stavbou bylo zakládání vzpěradlového mostu na Silničním okruhu kolem Prahy přes Lochkovské údolí v mimořádně komplikovaných geotechnických podmínkách.
Jste spoluautorem metodiky výpočtu únosnosti vrtaných pilot. Mohl byste přiblížit, v čem to pomohlo změnit stavební praxi?
Hlubinné zakládání staveb na vrtaných pilotách doznalo prudkého rozvoje v 60. a 70. letech minulého století, což rovněž souviselo s rozvojem bytové panelové výstavby. Například v Praze se nové objekty na sídlištích Lhotka-Libuš, Jižní Město, Bohnice a v dalších lokalitách zakládaly na těchto pilotách. Návrhové metody pilot byly v plenkách, využívalo se vesměs statických vzorců, jež byly značně konzervativní. A hlavně neumožnily respektovat technologické vlivy provádění, jež na únosnost těchto prvků mají rozhodující vliv.
Nejspolehlivější metodu pro stanovení únosnosti pilot a jejich deformací představuje statická zatěžovací zkouška. V polovině 80. let jsem sbíral výsledky těchto zkoušek nejen v ČSSR, ale i v tehdejší západní části Německa. Pod vedením prof. Zdeňka Bažanta jsem navrhl výpočetní metodu pro stanovení takzvané mezní zatěžovací křivky vrtaných pilot, jež se postupně stala rozhodující výpočetní metodou u nás a je rovněž rozšířena po Evropě. Metoda vychází ze statistické analýzy výsledků původně 230 statických zatěžovacích zkoušek pilot. Později, koncem 90. let, byla aktualizována o další zkoušky a je základní metodou u nás uvedenou například v normě ČSN 73 1004 Navrhování základových konstrukcí z roku 2020.
Mohl byste se ohlédnout za uplynulými 30 lety ve stavebnictví ve Vašem oboru, případně jak vidíte jeho další směřování?
Za uplynulých třicet let došlo ke značnému rozvoji našeho oboru, zejména pak v technologiích, které našly rozsáhlé využití v praxi. Šlo například o technologii tryskové injektáže, jež znamenala významný kvalitativní skok třeba při výstavbě stavebních jam, neboť umožnila podchytit stávající zeď bez potřeby záboru staveniště. Významně se rozvinuly technologie zlepšování vlastností základové půdy využitím štěrkových pilířů, stěn typu „mixed in places“ a podobně. Využití těchto technologií do budoucna se bude zvyšovat, neboť se stále více využívá pozemků, které byly dříve označeny na nezastavitelné a kde využití technologií speciálního zakládání staveb je podmínkou pro další zástavbu. Tento technologický pokrok bude jistě pokračovat a ruku v ruce s ním se bude rozvíjet i teoretická základna našeho oboru, jež v nedávné minulosti zaznamenala rovněž významné inovace zejména ve využití matematického modelování.
Jak byste motivoval ke studiu stavebních či technických oborů mladou generaci?
V této oblasti mám možnost aktivně působit, neboť přednáším některé geotechnické předměty na Fakultě stavební i Fakultě dopravní ČVUT. Kromě teoretických základů se zejména snažím mladé generaci ukázat, jak je to s geotechnikou ve skutečnosti. Prezentuji ukázky z desítek konkrétních staveb a na nich vysvětluji všechny aspekty návrhu i realizací. Bohužel občas zjišťuji, že některé studenty ani tyto prezentace nebaví a jejich jediným zájmem je jakkoliv projít zkouškou. Mnoho z nich si uvědomuje, že se mohou živit podstatně jednodušeji a navíc s minimální zodpovědností.
Během studia na ČVUT absolvoval půlroční stáž v Norském geotechnickém institutu v Oslo. Svoji profesní dráhu započal u firmy Geoindustria, u jejíž pobočky v SRN řídil jako statik 9 let provádění prací. Dále pracoval jako statik-specialista u Zakládání staveb Praha, a.s., a FG Consult. Zúčastnil se několika zahraničních stáží. Je členem významných odborných tuzemských i mezinárodních organizací, soudním znalcem a geotechnickým expertem ŘSD Praha. Významná je rovněž jeho pedagogická činnost na pražském ČVUT i brněnském VUT a publikační činnost.