Jihomoravský kraj – Kamenice, Brno-Bohunice
Kampus Masarykovy univerzity je největším projektem v oblasti vysokého školství ve střední Evropě. Slouží pro výukovou a vědecko-výzkumnou práci studentů a pracovníků lékařské fakulty, přírodovědecké fakulty a fakulty sportovních studií. Na ploše 42 hektarů vyrostlo po roce 2000 vzdělávací a výzkumně-vývojové centrum pro pět tisíc studentů a tisíc zaměstnanců.Prostředí kultivuje a motivuje. Důkazem jsou výsledky vědeckého výzkumu a práce laureátů Nobelovy ceny, kteří zde mají své doktorandy.
Urbanistické řešení kampusu Masarykovy univerzity navrhl tým prof. Ing. Karla Tuzy, CSc., Ing. arch. Petra Uhlíře a Ing. Jaromíra Černého, CSc. z ateliéru A PLUS, kteří v roce 2001 vyhráli mezinárodní architektonickou soutěž. Součástí řešení byly náměstí, pěší diagonály a spojovací osy výukové části.
Koncepce univerzitního kampusu byla založena na možnosti postupné realizace výstavby. Výstavba byla zahájena o čtyři roky později. Slavnostní otevření kampusu se uskutečnilo již 23. září 2010 po dokončení zelené etapy, jejíž součástí byl i děkanát lékařské a přírodovědecké fakulty a aula. V tu dobu byla dokončena větší část nového kampusu.
V provozu již byly zrekonstruovaná budova Morfologického centra (MORFO III), stavby Integrovaných laboratoří biomedicínských technologií (ILBIT), Akademického výukového a výzkumného areálu (AVVA), pavilony lékařské a přírodovědecké fakulty, Knihovna univerzitního kampusu (KUK), Energocentrum, cyklostezky, parkovací plochy, veřejné komunikace a kanalizace. První etapa (modrá a červená) byla dokončena v roce 2007, žlutá etapa (sportovní haly) v roce 2009.
Kampus se stavebně rozvíjí i za akademického provozu. V letech 2012 až 2014 se realizovala výstavba Středoevropského technologického institutu (CEITEC) pro výzkum nanotechnologií, mikrotechnologií a pokročilých materiálů.
Je ojedinělým technickým dílem, které nemá v ČR obdoby. Stalo se ukázkou high-tech architektury pro high-tech výzkum. Dokončena byla také budova Centra pro výzkum toxických látek (RECETOX) a Centra experimentální, systematické a ekologické biologie (CESEB).
V zatím poslední etapě v letech 2018 až 2020 byla dokončena výstavba budovy Simulačního centra (SIMU). Akademickou část areálu zakončuje jako důstojná dominanta, která je zároveň vstupní bránou. Budova má čistou kompozici, jako výtvarný akcent autoři použili perforovaný plech zlaté barvy. V roce 2025 by se měla realizovat budova pro BioPharma Hub (BPHUB).
Univerzitní kampus Brno-Bohunice (UKB), rozkládající se na ploše 42 ha, vyrostl jako nové centrum pro výukovou a vědecko-výzkumnou práci studentů a pracovníků Lékařské fakulty, Přírodovědecké fakulty a Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity. UKB je největší stavební projekt v oblasti vysokého školství ve střední Evropě. Součástí kampusu se taktéž stal Středoevropský technologický institut CEITEC, Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí RECETOX a Simulační centrum Lékařské fakulty MU (SIMU). Areál je tvořen pavilony (buňkami), které se navzájem přimykají a vytvářejí kryté komunikační koridory. Šachovnicovým skládáním postupně narůstá stavební struktura do výsledné podoby komplexu, přitom je zaručena provozuschopnost už po realizaci první buňky. Výtvarné pojetí vychází z názoru, že nová akademická kvalita moderní, otevřené evropské univerzity se musí odrážet ve vnější formě a organizaci prostoru. Projektanti se proto snažili setřít hranice mezi exteriérem a interiérem. Univerzitní kampus těsně sousedí s bohunickým areálem Fakultní nemocnice Brno, budovou Moravského zemského archivu a obchodním centrem Campus Square. Jedním z poslání univerzity je obohacovat kulturní a společenský život nejen svých studentů a pedagogů, ale i veřejnosti. Právě proto jsou do areálu kampusu také citlivě začleňována pozoruhodná umělecká díla.
Autorský tým se podle slov prof. Karla Tuzy nechal inspirovat rozvíjejícím se „metabolismem“ a navrhl modulovou skladbu pavilonů, jež formuje stále se rozvíjející a na sebe navazující strukturu živého organismu univerzitního kampusu podle měnících se potřeb jednotlivých ústavů a svými částmi zároveň vytváří komunikační síť mezi nimi.
„Novou kostru tohoto kampusu jsme vytvořili na principu meziplanetární vesmírné stanice, kde jednotlivé standardní moduly vědeckých ústavů napojené na spojovací koridory jsou doplněny moduly speciálními, tvarově odlišnými. Jsou to kupříkladu jednotlivé vstupní objekty, objekt zvířetníku či studijní centrum... Takovým speciálním modulem se stala i fakulta sportovních studií se svou administrativní částí a dvěma halami.“
Nové moderní laboratoře Středoevropského technologického institutu (CEITEC) vyrostly v areálu univerzitního kampusu v roce 2014. CEITEC slouží pro výzkum nanotechnologií, mikrotechnologií a pokročilých materiálů. Instalované špičkové technologie umožňují synergicky studovat objekty živé i neživé přírody na všech v současné době dostupných úrovních složitosti, od jednotlivých atomů přes molekuly, molekulární uskupení, buňky až po celé organismy včetně člověka. Sdílené laboratoře poskytují prostor úzce specializovanému výzkumu a nabízejí kvalitní zázemí pro pokročilou výuku a především úzkou mezioborovou spolupráci, což výrazně stimuluje vědecké bádání a vede k dříve těžko dosažitelným výsledkům. Budova poskytuje zázemí pro nejlepší vědecké pracovníky. Objekt je složen ze dvou staveb – jedna z nich má půdorys atypické elipsy se zastřešeným atriem (Pavilon A35), druhá typický kampusový charakter. Konstrukce Pavilonu A35 je železobetonová, monolitická. V plášti elipsy jsou hliníková pásová okna s předvěšeným odvětraným fasádním pláštěm tvořeným profilovaným plechem z hliníku. Ocelová konstrukce po obvodu nese nerezové sítě pro popínavé rostliny. Součástí této „klece“ je i markýza nad hlavním vstupem, opatřená předepjatou membránou. Vnitřní atrium je zastřešeno proskleným světlíkem ve tvaru rotačního elipsoidu (sféroidu). Délka hlavních os je 61,6 m a 29 m, výška vrchlíku je 3 metry. Konstrukci tvoří příčný systém obloukových trubkových vazníků a podélný systém vaznic. Nosná konstrukce je po obvodu kotvena do eliptického „límce“ skeletu. Na nosnou ocelovou konstrukci je upevněn sloupko-příčkový fasádní rastr. Díky použití vhodné skladby skel, systému otvírek a přívodních kanálů čerstvého vzduchu pod objektem je v atriu zajištěno příjemné klima s minimalizací energetické náročnosti. Ve 2. NP protíná atrium lávka, která navazuje na jednu z hlavních os areálu. Její ocelová konstrukce byla uložena pomocí konzol na vnitřní hrany stropní desky. Staticky lávka působí jako prostý nosník o jednom poli s rozpětím 18 m. Zábradlí lávky je skleněné, její konstrukce je obložena bílým skruženým corianem.
SIMU je nejmodernějším simulačním centrem pro výuku lékařů ve střední Evropě. Nabízí reálné nemocniční prostředí – vybaveno bylo podobně jako skutečná nemocnice. Náplni objektu odpovídá i jeho výraz a technologie. V přízemí budovy se nachází urgentní příjem s prostorem pro venkovní simulace a plně vybaveným vozem záchranné zdravotnické služby. Ve vyšších patrech jsou operační sály, porodní sál, jednotky intenzivní péče, standardní pokoje a místnosti pro výuku virtuálních 3D simulací. Nechybí ani výuková a seminární část s přednáškovými sály a učebnami. Na střeše objektu se nachází heliport. SIMU je vybaveno reálnou zdravotnickou technikou, simulátory, výukovými modely i trenažery.
„Stavba zakončuje akademickou část kampusu důstojnou dominantou, která zároveň od východu tvoří vstupní bránu do areálu. V jižní části je to kompaktní blok s vnitřním atriem, z něhož vybíhá přemostění ulice podepřené podnožím. I když je hmota budovy půdorysně zalomená, je kompaktní a vytváří čistou kompozici. Jako výtvarný akcent jsme použili perforovaný plech zlaté barvy, který skulpturálně obaluje podjezd a sestupuje po noze podpírající objekt až k parkovišti.“
„Projekt byl rozdělen do dvou stavebních objektů – u prvního z nich jsme před zahájením prací zajistili stavební jámy kombinací pilotových stěn a berlínského pažení. Stabilitu konstrukcí posilují horninové kotvy. Druhou stavbu samotné tréninkové nemocnice jsme zakládali na 76 velkoprofilových pilotách. Z většiny se jednalo o piloty DN 1200 mm s délkou 26 metrů. Pohybovali jsme se na hranici technických možností strojního vybavení.“
Díky tomuto projektu fungují v kampusu čtyři nové pavilony, v nichž vedle sebe probíhá výuka a vědecko-výzkumná činnost dvou ústavů Přírodovědecké fakulty MU – Ústavu experimentální biologie a Ústavu botaniky a zoologie. Vedle zvýšení kvality výuky je projekt CESEB pro všechny obory programu Biologie přínosný rozšířením kapacity prostorů pro praktickou výuku. Zároveň došlo ke sloučení pracovišť dvou ústavů, což přispívá ke zkvalitnění výuky i samotné práce zaměstnanců a studentů univerzity.
Projekt CETOCOEN zaštiťuje vývoj chemických a toxických nástrojů sledování kvality prostředí. Jedinečné propojení vědecko-výzkumné činnosti s firemní sférou v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje je výsledkem ambiciózního projektu s cílem vybudování Centra pro výzkum látek v prostředí (CETOCOEN). Vzniklá platforma slouží spojení základního výzkumu a praxe, čímž je centrum schopno reagovat na potřeby akademické sféry, státní správy, průmyslu, zdravotnictví i veřejnosti. Všechny tyto oblasti totiž významným způsobem zasahují do ochrany přírodních zdrojů, udržitelného rozvoje a lidského zdraví.
Po založení Masarykovy univerzity v roce 1919 se pro nový kampus přemýšlelo o lokalitě Žlutého kopce, později o Kraví hoře. Ve 30 letech bylo navrženo nové místo v oblasti Králova Pole a Žabovřesk. V roce 1945 se rozhodlo o stavbě nemocnice v Brně-Bohunicích. V roce 1998 bylo 20 hektarů areálu bezplatně převedeno do vlastnictví Masarykovy univerzity, dalších 15 bylo směněno s Pozemkovým fondem ČR ve prospěch univerzity. Na kampus pak v roce 2000 proběhla architektonická soutěž, kterou vyhrál ateliér A PLUS. Výstavba byla zahájena o čtyři roky později. V areálu vyrostlo zázemí pro obory lékařské fakulty, přírodovědecké fakulty a fakulty sportovních studií.
„V roce 1990 jsme stáli před úkolem začít s proměnou školy v demokratickou, dynamicky se rozvíjející univerzitu evropského formátu. Pozornost jsme ale museli soustředit na rychlou výstavbu a rekonstrukci méně nákladných akcí ve prospěch fakult, které byly ve svízelné situaci. Rekonstrukcí budov jsme však zahájili postupnou výstavbu kampusu. Dalším krokem bylo vypsání mezinárodní architektonické soutěže v roce 2000.“
„Zájem o účast v soutěži mělo 22 ateliérů z České republiky i z dalších zemí Evropy. Vítězný návrh byl na první pohled možná příliš hustý v zastavění, ale podrobnější vhled ukázal, že všechny proporce jsou dokonale promyšleny ve vztazích k zeleni a k použití alternativních zdrojů energie tak, aby areál odpovídal tomu, co si od staveb příštího století představujeme. Jeho architektonické řešení nabízí vyzrálou architekturu stylu high-tech (pravda, v návrzích výškových dominant poněkud příliš tvarově bujarou), který je nejen otázkou vnějšího výrazu, ale také konstrukce a provozu.“
„Je na uživatelích, odborné i laické veřejnosti, posoudit míru shody našich idejí a skutečnosti. Náročný osvícený investor, stovky špičkových projektantů, spolupracující a kvalitu zaručující realizační společnosti, kvalifikované rady odborné kritiky, spolupráce s akademickými institucemi – to vše se muselo sejít a sešlo se k tomu, aby se dílo podařilo.“
„Nyní, když máme možnost ohlédnout se na vykonané dílo, stojí snad za připomenutí, s jakými ideály jsme přistupovali ke všem fázím návrhu a realizace kampusu Masarykovy univerzity. Nazvěme je – poněkud vzletně –ideovými východisky. Především jsme chtěli vytvořit inspirativní, motivující, ale i meditativní prostředí pro moderní otevřenou univerzitu představující bránu do vědění a k celoživotnímu vzdělávání. Dále jsme zamýšleli koncipovat kampus jako živý městský organismus fungující dvacet čtyři hodin denně. Důrazně jsme odmítli „studentské ghetto“. Naším cílem bylo také poskytnout prostředí pro využití intelektuálního potenciálu školy, který se musí formou transferu know-how stát obchodovatelnou komoditou. Chtěli jsme vytvořit prostředí, které se stane inkubátorem vědy. Prostředí, které by svou intelektuální atraktivitou lákalo k následování a k rozvoji aktivit v kampusu a jeho okolí. Snažili jsme se také reflektovat okolí budoucího kampusu a řešit kampus tak, aby se stal integrální součástí městského organismu a současně výrazně zvýšil kvalitu a atraktivnost okolních sídelních celků. Pojetím kampusu jsme také chtěli připomenout, že svět sdílíme s živou přírodou. Je na uživatelích, odborné i laické veřejnosti, jak posoudí míru shody našich idejí a skutečnosti. Náročný osvícený investor, stovky špičkových projektantů, dobře spolupracující a kvalitu zaručující realizační společnosti, kvalifikované rady odborné kritiky, spolupráce s akademickými institucemi – to vše se muselo sejít a sešlo se k tomu, aby se dílo podařilo.“