30 staveb • 30 let ČKAIT • 30 let ČR

O stavbě

Podzemní kolektory můžeme označit za typickou ukázku „neviditelného“ přínosu inženýrů kvalitě života společnosti. Obzvláště ty pražské s délkou kolem 100 km, jež jsou vnímané jako pojem v celosvětovém měřítku. Páteřní inženýrské sítě na pravém a levém břehu Vltavy mezi lety 2016 až 2018 spojilo dílo Kolektor Hlávkův most. Právem se zařadí k učebnicovým příkladům řešení městské chytré infrastruktury, bez níž se neobejde žádná metropole budoucnosti. V rámci trasy dlouhé 530 metrů bylo autory navrženo a realizováno hned několik novinek, které z tohoto stavebního celku činí mimořádné a inspirativní dílo.

S výstavbou systému podzemních tunelů, jimiž jsou vedeny všechny klíčové sítě, se v Praze začalo kolem roku 1970. Za tu dobu se podařilo dokončit zhruba 100 km kolektorů a jejich počet soustavně roste. Do kolektoru pod Hlávkovým mostem, vedeného i pod ostrovem Štvanice, byly navrženy rozvody plynu, pitné vody, optické kabely, silnoproudé kabely nízkého i vysokého napětí a alternativně i potrubní pošty.

Skutečné unikum ale spočívalo v realizaci, která musela už v projektové fázi reagovat na geologické zlomy pod Vltavou. Celkově nestabilní souvrství ještě komplikovalo umístění v centru města. Bylo nutné zkoordinovat vedení s již existujícími inženýrskými sítěmi či napojení na ně a zohlednit skutečnosti i plány dalších provozovatelů. A rovněž se vypořádat s průsaky vody, které dosahovaly 5 až 15 litrů za vteřinu.

S ohledem na podmínky byly poprvé v historii pražských kolektorů využity například kontinuální betonáž tří šachet (tažení zavěšené plošiny s bedněním od spodu šachty nahoru za pomoci hydraulických pístů a táhel) či nasazení rakouské automatické bednicí formy pro definitivní železobetonové ostění hlavní kolektorové trasy.

Do ní byly po dokončení přeloženy některé trasy inženýrských sítí původně umístěné v tělesu Hlávkova mostu.

Na projektanty ze společnosti INGUTIS byly kladeny vysoké nároky už proto, že v daném období v Česku mnoho podobných podzemních rozsáhlých inženýrských staveb nevznikalo. O složitosti projektu vypovídá mimo jiné to, že od zahájení projektových prací po kolaudaci uběhlo 14 let. V průběhu musela být projektová dokumentace upravována s ohledem na vnější podmínky a třeba i měnící se legislativu a normy.

Podzemní stavba má až překvapivé vnitřní světlé rozměry. V příčném řezu tvaru obrácené podkovy dosahuje v průměru výšky 455 cm a šířky 300 cm, kde ukládané inženýrské sítě jsou umístěné na výložnících po stranách profilu. Prostupnost je dána dostatečnou kapacitou pro nové inženýrské sítě, jež bude možné instalovat v budoucnosti. Už nyní ale umožňuje pohyb po kolejové drážce a v jednom místě i pohyb adaptovaného jeřábu. Dílo je vybaveno rovněž výtahem pro dopravu osob i materiálu.

Kolektor Hlávkův most má projektovanou životnost 60–100 let. Díky vlastnímu systému čerpadel, vzduchotechniky a protipovodňových opatření odolá 500leté povodni. Obsahuje i autonomní protipožární systém, kdy rychlý operativní zásah složek IZS – a samozřejmě i průběžnou údržbu – umožňují čtyři šachty s výškou 26,6 – 35,5 metrů a protipožární příčky.

Systém pražských kolektorů je řízen a monitorován z centrálního dispečinku společnosti Kolektory Praha na Senovážném náměstí. Stav čerpadel, ventilátorů, otevírání dveří, osvětlení, aktuální teplotu, vlhkost, koncentraci plynů, pohyb osob a další faktory snímá více než 16 000 různých čidel.

Právě v Praze najdeme světově unikátní systém hloubených podzemních kolektorů. Kolektory se pod Prahou rozprostírají v délce devadesáti kilometrů. V podzemních prostorech jsou uloženy všechny životně důležité inženýrské sítě velkoměsta. Najdeme zde vodovody, teplovody, plynovody, kanalizace, energetické kabely i telefonní a optické kabely. Kolektory jsou postaveny z prefabrikovaných betonových dílců, které se ukládají do výkopu. Nespornou výhodou výstavby těchto prostor je jednoduchá údržba.

Chodby umožňují snadný přístup k zařízením, takže není třeba rozkopávat silnice a chodníky. Sníží se tím náklady a neomezuje se chod města. Eliminuje se také znečištění prachem a hlukem. Zařízení uložená v kolektorech zároveň mají delší životnost než ta v běžné kopané trase. Odhadovaná životnost je 80 let. To je výhodou jak pro provozovatele, tak pro obyvatele města, ale třeba i pro pražské památky. Síť kolektorů je na vysoké technické úrovni, proto do České republiky jezdí stavitelé z celého světa, aby se tady učili a sbírali zkušenosti pro vlastní projekty. Historicky první kolektor byl postaven a uveden do provozu v roce 1969, zatím poslední byl dokončen Kolektor Hlávkův most v roce 2018. Projekt byl a je financován pouze z prostředků hlavního města Prahy.

Zajímavosti

Do kolektorů lze umístit jakákoliv média, resp. inženýrské sítě. S ohledem na jejich charakter se kolektory rozlišují na dvě základní skupiny: II kategorie (primární) je určena pro napojování lokalit, tedy především páteřní sítě, III kategorie (sekundární) pro distribuci médií do konkrétních nemovitostí nebo veřejného prostoru. Sdružené trasy, mezi které patří i Kolektor Hlávkův most, mohou spojit obě kategorie.

Projektové práce na tomto typu stavebních děl se řídí tzv. kolektorovou normou ČSN P 73 7505 – Kolektory a ostatní sdružené trasy vedení inženýrských sítí. Daný typ staveb má vždy vlastní požárněbezpečnostní řešení, kdy rozhodující je potenciální riziko uložených médií. Mimo jiných opatření musí z každého místa vést alespoň dvě únikové cesty.

Kolektor Hlávkův most tvoří čtyři šachty, tři ražené úseky a dvě technické komory. Ke kolektoru náleží hloubená odbočná větev sloužící k přivedení inženýrských sítí na Štvanici, strojovna vzduchotechniky před památkově chráněnou budovou restaurace zimního stadionu Štvanice a dva napojovací objekty na stávající kolektorové trasy RNLS (Rekonstrukce nábřeží Ludvíka Svobody) a SPHM (Severní předmostí Hlávkova mostu).

Složité a značně proměnlivé, a tudíž i krajně rizikové, geologické a hydrogeologické podmínky byly dány souběhem tří souvrství s různými stupni zvětrávání. Projektanti se museli vypořádat se souvrstvím letenským, vinickým kolem ostrova Štvanice a záhořanským na straně Těšnova. Přes tato souvrství, pod hladinou podzemní vody, dvakrát přes rozhraní geologických vrstev a tektonické poruchy i přes následky výstavby navigací a nábřežních zdí na obou stranách Vltavy, je veden i celý Kolektor Hlávkův most. Tyto vstupy byly určující pro společnost PUDIS, a. s., jež v roce 2006 provedla inženýrskogeologický a hydrogeologický průzkum s velmi přesným odhadem přítoku vody do chystaného díla 12,3 l s-1 (ovšem s rizikem havarijních přítoků až na šestinásobku deklarovaného objemu).

Mezi nároky ze strany zadavatele, provozovatele i stavebního dozoru patřilo přenesení vodního sloupce 35 m, jenž odpovídá hydrostatickému tlaku během povodně v roce 2002, a desetiletá záruční lhůta. Také proto byl už ve fázi návrhu do nejmenšího detailu řešen každý decimetr stavby a zohledňována všechna riziková kritéria. Výsledkem je mimo jiné tvarová optimalizace příčného řezu kolektoru i technických komor či využití zmíněných nových metod: kontinuální betonáže šachet a automatické bednicí ocelové konstrukce, jež byla vyrobena na míru rakouskou společností Östu-Stettin.