Zlínský kraj – Pustevny, Prostřední Bečva
Vyhořelá Jurkovičova chata Libušín na Pustevnách v Beskydech se vrátila k původní podobě pomocí virtuálního dvojčete. Byla to jediná možnost, jak po požáru korektně a z minima dostupných podkladů, povětšinou pouze fotografií, zrekonstruovat skutečný vzhled stavby trám po trámu. Obnovená památka přitom dokonale skrývá i moderní technické zabezpečení budovy.
Z dřívější stavby se bohužel zachovala pouze 3 % původního dřeva! Většinou byl na vině samotný požár, škody způsobily ale i předchozí, často nevhodné, opravy. Také degradace houbami a hmyzem sehrály svou roli.
Návrh počítal s využitím původních technologických postupů – od volby druhu dřeva přes jeho kácení až po odkornění či otesávání. Navíc bylo třeba zohlednit i sesychání a dotvarování dřeva. V příčném směru na léta ubylo při přechodu z čerstvého stavu do definitivní podoby 10–15 %, a tedy na celé výšce stavby cca 25 cm. Sedání muselo být zohledněno s ohledem na cílový stav, postup výstavby i vedení médií.
Zároveň však bylo třeba dodržet i současné bezpečnostní předpisy, například požární bezpečnost, neboť se jednalo a má jednat o veřejně přístupnou budovu. I v tomto pomohlo sestavování virtuálního dvojčete stavby v BIM.
„Více než polovinu práce na obnově památky tvořily průzkumy. Základem našeho projektování proto bylo zajištění archivních materiálů a původní ideové skici od Jurkoviče, který však chatu asi skládal trám po trámu přímo na místě. Skutečnost se pak od původního záměru v mnoha místech lišila. Museli jsme koordinovat práci architekta, statika, požárního technika, všichni museli být ochotni vyjednávat, dělat kompromisy a spolupracovat. Kdybychom neměli BIM, vůbec bychom Libušín nedokázali obnovit. Kdo neprojektuje v BIM, nemůže vypracovat bezchybný návrh a vše zkoordinovat. Pro lepší představu jsme si v kanceláři vytiskli i 3D model.”
Nechtěnou, leč nezbytnou součástí každé dnešní stavby, a tedy i památek, je technické zabezpečení budov. I při rekonstrukci je nutné dodržovat předpisy například na požární ochranu, na vnitřní prostředí atd. Při zobrazení všech potřebných rozvodů TZB v BIM vypadá každá stavba pomalu jako Temelín. Při pohledu na model TZB památkáři trpí, ale stavbaři to musí umět vyřešit. Musíme předem vědět, jak vše bude v památce uložené. Koordinace profesí pomocí BIM zabránila kulturní devastaci této památky.
Požadavkem zadavatele bylo dodržet takové architektonické a technologické postupy, které zaručí, že stavba bude v detailu i celku odpovídat období svého vzniku. Referenčním rokem byl stanoven rok 1925, kdy se stavba poprvé prezentovala jako celistvá. Chata Libušín má proto zcela jiné barvy než před požárem. Nezdobí ji národní barvy modrá, červená a bílá z období po 2. světové válce, ale její vzhled se vrátil do původní lidové podoby z konce 19 století: nyní je temně červená.
Důležité pro stavbu bylo, že původní konstrukce, i když je požár zásadně poškodil nebo dokonce zničil, byly z hlediska předpisů a stavebního povolení vnímány jako stávající. Nebylo proto požadováno jejich hodnocení z hlediska aktuálně platných statických a požárních předpisů. Další téma představovalo rozhodnutí o zajištění stabilního hasicího zařízení. Opakovaně se diskutovalo také skrápění sprinklerovým vodním systémem nebo vodní mlhou. Nakonec jsme došli k rozhodnutí vydat se cestou kombinace. Z důvodu malé odstupové vzdálenosti od sousední stavby Maměnky bylo rozhodnuto, že exteriéry a méně cenné interiéry budou řešeny vodním systémem. Vodní systém byl navíc doplněn o výsuvné hlavice, aby celistvý vzhled nerušily trčící hlavice systému.
V exteriéru jsou hlavice integrovány do malých „volských ok" v hřebeni krytiny, jinak sloužících pro větrání šindelové střechy. Nejcennější prostory jídelny jsou zhášeny plynovým systémem. Jinak velmi komplikovaný plynový systém převážil ostatní návrhy z několika klíčových důvodů. Hlavním z nich byl normový předpis určující, že každé kazetové pole má mít vlastní hlavici. Množství takových výstupů by v daném prostoru bylo naprosto devastující. Dalším důvodem byla snaha doplnit prostor o původně Jurkovičem navrhovaná svítidla, která by s řešením ochrany proti vodě nebyla proveditelná.
Neopomenutelné bylo i téma sedání stavby s dopadem na rozvody, kdy by vodní trubkový systém takové řešení dále komplikoval. Stavba byla navržena jako plynotěsná se speciálními hlásicími systémy, automaticky se otevírají okna a zavírají dveře. Zásoby plynového hasicího média byly umístěny pod menší stavbu tzv. Pustevenky a byly vybudovány podzemní kolektory pro rozvody všech médií. Zásobník hasicí vody byl vybudován jako podzemní a jeho technická centrála se nachází v původním sklepě pod apsidou jídelny.
Památkově chráněná chata Libušín postavená v roce 1899 podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče vyhořela v noci z 2 na 3 března 2014.
Jídelna Libušín patří do souboru nejznámějších beskydských secesních lidových staveb, které se staly symbolem Pusteven. Byly vystavěny v letech 1897–1899 podle návrhů architekta Dušana Samo Jurkoviče a stavitele Michala Urbánka ze Vsetína. Nejkrásnější z nich, jídelna Libušín, byla pojmenována k poctě české kněžny Libuše. Interiér byl vyzdoben freskami a sgrafity s motivy valašských a slovenských pověstí podle návrhů Mikoláše Alše. Portréty provedl akademický malíř Karel Štapfer. K unikátům interiéru patřily tři secesní lustry, příborník, skleník a hodiny. Kolem stolu bylo umístěno 100 vyřezávaných židlí. Podle odborníků patří Libušín k nejcennějším dílům, která architekt Jurkovič navrhl. Stavby na Pustevnách vznikaly podle principů skládání a kombinování různých prvků a motivů lidového stavitelství. Byly převzaty jak z lokalit Valašska, tak ze Slovenska. Stavby na Pustevnách vynesly Jurkovičovi přízvisko „básník dřeva“ a mezinárodní proslulost.
Stavba obnoveného Libušína začala v létě 2017. Na jeho obnovu byla uspořádána sbírka, ČKAIT přispěla částkou 200 000 Kč. Pro veřejnost byla jídelna znovu otevřena v létě 2020.
Odborníci oceňovali mimořádnou náročnost i úspěšnost odborné rekonstrukce této významné kulturní památky poničené požárem v roce 2014. Jedinečný přístup spočíval v obnově chaty původními technologiemi na stav kolem roku 1925, kdy byla dokončena dostavba souboru postupně vznikajících staveb v jednotný celek a kdy se dílo představilo ve své celistvosti. Obnova byla realizována mistry restaurátory, tesaři a truhláři tradičními technologiemi založenými na ruční práci, a to klasickým pracovním nářadím a z maximálně autentického stavebního materiálu.
Vzhledem k tomu, že od doby vzniku stavby v roce 1899 do roku 2014 (před požárem) byla provedena řada postupných údržbářských oprav, zejména nátěrů a maleb, současný stav je dokonce autentičtější, než byl před požárem. V rámci současné vědecké rekonstrukce se důsledně vycházelo z původních výkresů Dušana Jurkoviče a dalších dokumentů z doby vzniku stavby. Užitné vlastnosti zrekonstruovaného objektu však zároveň odpovídají požadavkům na provoz v 21 století, původní roubenka je tedy naplněna moderními technologiemi nezbytnými zejména pro fungování restauračního provozu.
Dále bylo nutné do stavby zakomponovat elektronický zabezpečovací požární systém, vodní hasicí systém a plynový hasicí systém. Všechny prvky související s těmito technologiemi jsou v dřevěných konstrukcích rozmístěny tak, aby na pohled nenarušovaly dojem z rekonstruované původní podoby interiérů. Součástí protipožárního zabezpečení jsou rovněž železobetonová požární nádrž o objemu 250 m³ a dieselagregát jako zdroj elektrické energie pro hasicí systémy v případě výpadku elektrického proudu.
V BIM jsou u každého prvku všechny potřebné informace: U trámu, jakou má vazbu, jestli je z původního dřeva, jakou má povrchovou úpravu, z jakého je materiálu, jak je vlhký, jestli není napadený, jak se s ním má pracovat atd. BIM nám sloužil především pro koordinaci profesí. Detaily šly do největších podrobností. Předem jsme věděli, kde je vypínač, kde je požární hlásič, kde sprinklerové hlavice, a proto jsme se jen minimálně dostávali do kolize s památkovou hodnotou stavby.”