30 staveb • 30 let ČKAIT • 30 let ČR

O stavbě

Dosud nejkomplikovanější a nejsložitější rekonstrukce z pohledu památkové péče. Novorenesanční budova Národního muzea, která je jednou z prvních národních kulturních památek v ČR a zároveň ikonou Pražské památkové rezervace (UNESCO), prošla kvůli svému havarijnímu stavu generální proměnou. I s ohledem na rozsah a kulturní hodnotu budovy a její výzdoby a zařízení byla 42 měsíců trvající renovace bedlivě sledována odborníky i médii. Výsledek, který obnášel i řadu specifických restaurátorských zásahů, je zcela přesvědčivý a návodný pro obnovu dalších památkově chráněných staveb. Rekonstruovaná budova navíc vyhovuje požadavkům na moderní muzeální provoz v 21. století.

Po revitalizaci Národního muzea volali odborníci už ve 20. století. Situace došla dokonce tak daleko, že v roce 2006, kdy vláda ČR vyčlenila na rekonstrukci potřebné prostředky, reálně hrozilo uzavření budovy z bezpečnostních důvodů. Přesto trvalo dalších devět let, než se podařilo schválit stavební plán a muzeum i s přilehlým okolím předat hlavnímu dodavateli rekonstrukce. Z výběrového řízení vzešlo vítězně sdružení společností Metrostav, Průmstav a IMOS Brno.

Tým projektantů a architektů měl kromě rozsáhlých požadavků na záchranu celé kulturní památky vyřešit i řadu dalších zadání. Ta souvisela s konverzí muzea a jeho okolí na moderní, otevřený a technologicky plně vybavený výstavní (i společenský) prostor. Došlo k rozšíření užitné plochy (výstavní, expoziční i provozní): vyhloubením podzemních prostor a zastřešením dvoran se jen výstavní část zvětšila o třetinu. Vznikl rovněž salónek v hlavní věži muzea, která je mimochodem vyšší než Petřínská rozhledna, a především byla vybudována podzemní chodba pod Vinohradskou třídou propojující historickou a novou budovu Národního muzea.

„Obezřetnost a odpovědný přístup se promítly do změn a úprav v průběhu stavby. Kvůli odhalenému zvětralému podloží pod částí budovy muselo dojít k volbě jiného způsobu podchycení budovy i spojovací chodby. Změnil se způsob injektáže, délka mikropilot zabetonovaných do základových prahů i založení hlubinně namísto na základovou desku.“ Jan Kučera, ředitel výstavby Metrostav a.s.

Hlavní pozornost však byla upřena na rozsáhlé rekonstrukční a restaurační práce, včetně klíčové části muzea – ústředního Pantheonu. Zadáním bylo autentické a bezchybné vyzdvižení historické hodnoty budovy s množstvím filigránských detailů. Žádná z konstrukčních a především technologických inovací nesměla konkurovat 130 let staré vizuální vrstvě budovy nebo ji dokonce zastínit. Proto byli do projektových příprav i samotné výstavby od první chvíle zapojeni také zástupci Národního památkového úřadu. Přesto obnovu budovy nakonec symbolizuje možná nejviditelnější úprava: původní tmavý odstín fasády rozzářila čištěním a patinací okrová barva pískovce.

„Obnova opláštění muzea patřila k těm náročnějším etapám. Detailní průzkum ukázal, že například okna, hlavice sloupců či basreliéfy jsou v daleko horším stavu, než odhalila pasportizace po roce 2006. Část prvků tedy musela být repasována přímo in situ, další byly sejmuty a rekonstruovány mimo budovy, jiné bylo nutné zcela nahradit dokonalými replikami. Skryté nástrahy čekaly realizátory také uvnitř budovy, když byly odhaleny defekty u některých stropních maleb a dalších uměleckých děl. Mimochodem – jen stropních maleb bylo restaurováno více než 17 000 m²!“ Ing. Ivo Woleský, stavbyvedoucí

I přes předpokládané komplikace (delší výběrové řízení dodavatele nebo úpravy projektové dokumentace) dostála rozsáhlá a komplexní rekonstrukce vymezenému rozpočtu i termínům. Ale především svou kvalitou překonala očekávaní, což od 28. října 2018 každoročně oceňují desítky tisíc návštěvníků. Výsledek pozitivně rezonuje také v mezinárodních odborných kruzích – nevyjímaje experty na památkovou péči.

Výjimečnost stavby

První celková rekonstrukce budovy nejvyššího národního významu po více než 120 letech. Ohromné množství uměleckých obrazů, soch a dekorativních prvků v interiéru i exteriéru, které je nutné citlivě a pečlivě zrekonstruovat. V budově rovněž probíhá instalace rozvodů nových technologií, které umožní nové způsoby prezentace exponátů nebo pomohou snížit náklady na provoz a budova tak bude šetrnější k životnímu prostředí. Nově byla vybudována podzemní chodba propojující historickou a novou budovu Národního muzea, která umožní návštěvníkům procházet mezi nimi "suchou nohou" a zároveň rozšíří plochu expozic.

Zajímavosti

• Provolání o založení Národního muzea se uskutečnilo již roku 1818, vybudovat skutečně důstojné a reprezentativní sídlo se podařilo teprve na konci 19 století. Podle projektů Josefa Schulze byl až v letech 1885–1891 za částku přibližně dvou milionů zlatých vystavěn na náklady českého sněmu jedinečný palác, který se stal dominantou Václavského náměstí a jednou z největších a nejvýznamnějších staveb v Praze. Expozice muzea se pak budovaly mnoho dalších let
• Od svého postavení nebyla budova více jak 120 let významněji opravována, naopak stále více chátrala a poškodily ji též dva vojenské útoky v letech 1945 a 1968. V roce 2011 musela být z bezpečnostních důvodů pro návštěvníky uzavřena. Rekonstrukce byla zahájena v dubnu 2015 a dílo zkolaudováno zkraje října 2018 pro zkušební provoz
• Restaurováno muselo být 495 velkorozměrných oken, 233 dveří, rozvedeno 1300 km nových kabelů, vybudováno 6 nových výtahů pro přepravu osob a 6 nákladních výtahů
• Do února 2019 byly dokončovány interiéry některých výstavních sálů, povrchy obou zastřešených dvoran a provedeny provozní zkoušky technologií. Většina stálých expozic byla pro návštěvníky otevřena na podzim roku 2019
• Vzhledem ke složitosti a značnému rozsahu zakázky bylo nutno už v rané fázi stavbu rozdělit do logických celků, které tvořilo přes sto objektů a podobjektů. Související části (např. fasády a střechy, suterény, nadzemní podlaží či exteriéry) vedli jednotliví stavbyvedoucí ze sdružení M-P-I Národní muzeum

Rozsah rekonstrukce

Cílem rekonstrukce historické budovy Národního muzea (Národní kulturní památky) je obnovit v plném rozsahu její původní funkci a zároveň v rámci současných historických prostorů zlepšit její využití a stavebně technické vybavení a lokálními novými prostorovými intervencemi rozšířit užitkovou hodnotu vnitřních prostor, jak výstavních a expozičních, tak i provozních. Nově navrhované úpravy jsou prováděny plně v souladu s uživatelským zadáním při respektování doporučení stavebně historického průzkumu a zahrnují následující rozsah:

• zastřešení obou dvorů v úrovni těsně nad korunní římsou ve tvaru sedlové celoprosklené střechy s oboustrannou valbou s hřebenem nepřesahujícím úroveň hřebenů současných střech. S touto úpravou souvisí obnova původního sklonu střech a střešních krytin a doplnění speciálních technologií (jevištní tahy, motorické přístupové lávky atd..)
• zpřístupnění kupole hlavní věže se zřízením vyhlídkového salonku na nově zbudované skleněné podlaze nad kupolí pantheonu
• prohloubení východního dvora o dvě podzemní úrovně s využitím pro expoziční funkce propojující nově zbudovanou spojovací chodbu pod ulicí Vinohradská s výstavními prostory historické budovy
• přestropení východního dvora v úrovni zvýšeného přízemí pro nový objem obslužně parkovacích garáží s využitím nové plochy stropu jako společenské dvorany s kavárnou propojené v úrovni přízemí na historický vstupní vestibul a schodišťovou halu s možností provozování často obměňovaných výstav nebo společenských akcí (např. vernisáže, apod.)

Dispoziční úpravy v úrovni stávajícího 1.suterénu spočívající ve zřízení nového vestibulu s přímou vazbou na obě původní schodišťová ramena směřující do hlavního vestibulu na úrovni zvýšeného přízemí, rozšíření depozitářů knihovny a zřízení nových studijních depozitářů, vybudování nového provozního zázemí jako jsou velín ostrahy, režie, šatny zaměstnanců a kustodů, zázemí úklidu apod. a zřízení technického zázemí jako jsou strojovny vzduchotechniky, strojoven pro stabilní hasicí zařízení, apod. Součástí stavby jsou menší stavební objekty jako například obnova historických vlajkových stožárů, obnova historického oplocení, sanace kašny a nástupní rampy, přeložky a přípojky inženýrských sítí.