Ústecký kraj – Město Terezín
Ke stavbě protipovodňových opatření v Terezíně vedly povodně na Labi v letech 2002 a 2006. Projektová dokumentace byla zpracována tak, aby byly z velké části využity objekty historického opevnění města a protipovodňová ochrana zůstala prakticky neviditelná. Její přínos vysoko překročil vložené náklady již při další povodni v roce 2013.
Město Terezín se stalo jedním ze symbolů zkázy při povodni v roce 2002 (spolu např. s Prahou, Českým Krumlovem, obcemi Zálezlice a Metly). Bylo tehdy prakticky ze 100 % zaplaveno. Na centrálním náměstí dosáhla výška vody 1,5 m. Realizace protipovodňových opatření v Terezíně byla specifická nejen kvůli tomu, že se nachází na soutoku dvou řek, Labe a Ohře, a riziko povodní je zde tedy zjednodušeně řečeno dvojnásobné, ale i s ohledem na přísnou památkovou ochranu městské památkové rezervace.
Přípravu protipovodňového opatření (PPO) zahájilo město Terezín tím, že si nechalo zpracovat studii proveditelnosti. Následné zpracování projektů pro územní rozhodnutí a stavební povolení zajištovalo Povodí Ohře, s. p., závod Chomutov, a to včetně zajištění a uzavření desítky smluv k dotčeným pozemkům a stavbám.
Územní rozhodnutí bylo vydáno 12/2009. K akci byla vydána v období 07–08/2011 tři právoplatná stavební povolení. Během realizace prací došlo během června 2013 k další povodni, kdy byl dosažen průtok Q₅₀ na Labi a zároveň Q₂ na Ohři. Díky úsilí dodavatelů stavby byla učiněna opatření na rozestavěném PPO tak, že se voda již do centra města oproti roku 2002 nedostala.
Dotační stavba byla i přes neočekávané komplikace spojené s povodní dokončena před koncem roku 2013, a to s obdobnými realizačními náklady jako při uzavírání smlouvy o dílo v 01/2012. Město Terezín nemuselo hradit spoluúčast na vícepracích ze svého rozpočtu. Dokončená stavba byla v 12/2013 úspěšně převzata. Vynaložené stavební náklady se vrátily již při výskytu povodně v roce 2013 v podobě ušetřených škod na majetku.
Jelikož stavební objekty v centrální části města Terezín jsou součástí městské památkové rezervace, bylo nutné se při zpracování realizační dokumentace vypořádat s těmito podmínkami:
První úvahy o protipovodňových opatřeních (PPO) přicházely již po povodni v roce 2003, soustavná příprava ale začala až v roce 2006 a 2007, kdy byla – podle metodiky Ministerstva zemědělství – v rámci programu Prevence před povodněmi – zpracována studie proveditelnosti, která především provedla objektivní posouzení ekonomické efektivity realizace ucelených PPO města. S ohledem na parametry chráněného majetku a při zohlednění jeho kulturní hodnoty bylo město rozděleno na tři celky: tzv. Velkou pevnost na levém břehu Ohře, vymezenou pevnostními valy (tvořenými bastiony a kurtinami) a obranným příkopem, západní předměstí zvané Kréta a východní část města – oblast pravého břehu Ohře – v pevnostní terminologii označovanou jako retranchement, vymezenou též (v převážné míře dochovanými) obrannými valy, na východě příkopem před tzv. Malou pevností a na západě nábřežím Ohře. Pro Velkou pevnost byla navržena ochrana do úrovně hladiny vody při kulminaci povodně 2002, pro západní předměstí ochrana na stoletou vodu, pro oblast levého břehu Ohře ochrana na padesátiletou vodu. Porovnáním odhadovaných investičních nákladů na takto navrženou ochranu a tomu odpovídajících odvrácených povodňových škod byla vyhodnocena investice pro ochranu všech tří městských částí jako (relativně) vysoce rentabilní. Navržená PPO na jedné straně využívala přednosti pevnostního systému města – vysoké zemní valy (doplněné pevnostními zdmi) po obvodě města (a tedy chráněného majetku), na druhé straně bylo nutné řešit „slabá“ místa těchto valů, zastoupená podzemními chodbami v úrovni dna pevnostních příkopů, průrazy a prostupy těmito valy (poterny, brány, střílny a druhotné zásahy do pevnostních valů, provedené v 19 a 20 století).
Následně – po vyhodnocení studie – město Terezín zajistilo zpracování dokumentace pro územní řízení. Při projednávání této dokumentace se nepodařilo pro západní část města vyřešit umístění protipovodňových staveb na některých nezbytných soukromých pozemcích. Velice problematické bylo také jednání s památkovým ústavem a odborem ochrany památek, který za závažné označil potenciální omezení výhledu na panorama města od západu, v důsledku realizace relativně nízkých pevných protipovodňových bariér ve formě zatravněných zemních hrází. S ohledem na uvedené problémy byla západní část města z další přípravy staveb PPO vyčleněna a projektová příprava pro stavební řízení (DSP) pokračovala pouze pro centrální část města (Velkou pevnost) a pro východní část města (retranchement). Proběhl i proces posuzování vlivu na životní prostředí (EIA), ze kterého vyplynula některá termínová a technická omezení provádění jednotlivých částí stavby, s ohledem na ochranu živočišných druhů sídlících v pevnostních příkopech. Mezi zásadní technická omezení, která z řízení EIA vyplynula, patřila nemožnost snížení hladiny nad pohyblivým jezem v Terezíně na Ohři, v důsledku čehož bylo nutno provádět opravy nábřežních zdí za pomoci vysokých ochranných jímek. S ohledem na lokální nemožnost realizace těchto jímek z důvodů geologických poměrů bylo nutné část oprav zdí provádět prostřednictvím specializované potápěčské firmy.
V rámci zpracování DSP, které zajišťovala státní společnost Povodí Ohře, proběhly i průzkumné práce – mezi jiným i stavebně-technický a historický průzkum objektů a konstrukcí, které měly být součástí staveb PPO, nebo měly být těmito stavbami dotčeny. DSP byla dokončena v roce 2011, následovala inženýrská činnost a pak výběr zhotovitele stavby.
Zhotovitel z výběrového řízení vyšel na podzim roku 2011, bylo zahájeno zpracování realizační dokumentace a před koncem roku začaly první práce přípravou zařízení staveniště a nezbytným kácením dřevin. Harmonogram výstavby, během níž probíhala i projektová činnost, byl relativně napjatý, realizační dokumentace byla průběžně na kontrolních dnech stavby projednávána a schvalována, a to za permanentního dohledu a připomínkování orgánů ochrany památek. V červnu 2013 stavbu zasáhla padesátiletá povodeň – tehdy stavba zdaleka nebyla hotová, především nebyla dokončena montáž technologie v objektech pevnostních stavidel, která jsou umístěna hluboko pod úrovní hladin při povodních. Voda z Ohře se tak snadněji než dříve dostala do pevnostního příkopu a ohrožovala město zaplavením. V souvislosti s tím, že některé z protipovodňových (PP) staveb po obvodě města již byly dokončené a ve městě byla k dispozici řada stavební techniky, podařilo se vnitřní město – často provizorními a improvizovanými opatřeními – zcela uchránit před zaplavením. Přesto bylo město z preventivních důvodů evakuováno. Příznivější situace byla ve východní části města – na pravém břehu Ohře, kde PP ochrana spočívá především na zemních valech – které již byly z hlediska jejich zesílení a navýšení dokončeny. Hladina kulminující vody se zastavila cca 5 cm pod korunou PP hrází. Již při povodních v roce 2013 se tak vložené stavební náklady více než dvakrát vrátily v podobě ušetřených škod.
Pevnostní stavidla z hlediska obrany města (Velké pevnosti) zajišťovala možnost zaplavení pevnostního příkopu vodou z Ohře a následně (po skončení ohrožení pevnosti) opět její vypuštění z příkopu. Kromě „kruhového“ pevnostního příkopu po obvodě města stavidla zajišťovala i možnost zatopení tzv. kotlin severně a jižně od města (kotlina Litoměřická a Bohušovická). Kotliny vznikly při budování pevnosti – sloužily jako zdroj zeminy pro navýšení terénu v místě budovaného města a pro vytvoření pevnostních, zemních, obranných valů. Nápustných stavidel (dřevěných tabulí, rozměru cca 3 × 5 m, osazených v kasematech v nábřežním pevnostním valu) je osm ve dvou řadách, výpustných stavidel je šest, ve dvou řadách, stavidla pro napouštění (vypouštění) kotlin jsou dvě. Nepřekročitelnou podmínkou z hlediska památkové ochrany bylo, aby stavidla (odolávající povodni, odpovídající té z roku 2002) byla replikami stavidel původních – jiné řešení (např. montáž čtyř moderních ocelových uzávěrů, nebo zazdívka otvorů v nábřežních zdech) nepřicházelo v úvahu. Stavba se tak komplikovala opakovaným připomínkováním z hlediska provedení detailů.
Centrální část města (Velká pevnost) – koncepce vychází ze skutečnosti, že niveleta koruny vnějšího obranného valu pevnosti je vyšší (většinou o cca 1 m) než max. hladina dosažená při povodni v roce 2002. Pouze v několika místech je vnější val přerušen – například v profilu mostu přes Ohři, v průchodech silničních komunikací a v průchodech nábřežím Ohře, dále se zde nacházela některá snížená místa koruny obranného valu apod. Dalšími slabými místy byly pak prostory nápustných a výpustných stavidel (šachty, chodby a štoly v nábřežním valu) a vpusti a výpusti z Bohušovické a Litoměřické kotliny. Součástí PPO je zabezpečení uvedených prostupů a slabých míst systému. Dalšími slabými místy vnějšího valu (okruhu) jsou na severu, severozápadě, západě, jihozápadě a jihu rozsáhlé podzemní systémy prostor a chodeb, které zasahují i pod předprseň pevnosti. Technický stav podzemních prostor není zcela vyhovující, postupně sice probíhají sanační a rekonstrukční práce, ale s ohledem na rozsah systému – přes 17 km podzemních chodeb (!) – nelze prakticky nikdy dosáhnout zcela vyhovujícího stavu z hlediska vyloučení průniku vod při velké povodni. Některé prostory byly poškozeny v průběhu konce 19 a 20 století, některé potom povodní v roce 2002 – na několika místech došlo k provalení nadloží chodeb v důsledku průniku vody do systému pevnostních příkopů nebo v důsledku nasycení nadložních zemin vodou. Sanační opatření sice v části systému chodeb byla již provedena (cca v rozsahu 1/10 celkové délky chodeb) – sanace a rekonstrukce obezdívek chodeb a násypů v místech průvalů po povodni v roce 2002.
V rámci PPO byly také realizovány památkovým ústavem navrhované tzv. dělicí dveře (34 kusů v predisponovaných místech po celém obvodu podzemních chodeb), jejichž účelem je v případě havarijního průniku vody do podzemních prostor (ze systému příkopů nebo v důsledku provalení nadloží) zpomalit šíření těchto vod v podzemí a tím snížit riziko vzniku dalších průvalů nadloží a poškození chodeb. Na opravu obezdívek však čekají další dlouhé úseky chodeb. Součástí PPO Velké pevnosti byla také v rámci vnějšího obranného valu celková rekonstrukce levobřežní nábřežní zdi za účelem zajištění její stability a snížení propustnosti. Právě proto, že nelze zcela vyloučit průnik vod při extrémní povodni do rozsáhlých a složitých podzemních prostor a tím ani povodňové ohrožení vnitřního města, byla souběžně s návrhem zabezpečení vnějšího okruhu navržena i ochrana vnitřního obranného okruhu před proniknutím vnějších povodňových vod (opět na úroveň hladiny z roku 2002). Problémové profily vnitřního okruhu tvořily především průchody a zeslabená místa v kurtinách (opět především průchody komunikací – silnice Terezín – Praha v profilu kurtiny mezi bastionem VII a VIII a v profilu bývalé Litoměřické a Bohušovické brány a v průrazech kurtin I–II u Magdeburských kasáren, kurtiny VI–VII u Drážďanských kasáren, kurtiny III–IV u sokolovny) a v profilech vodních bran a poterny IV–V Jedná se o profily relativně větších (zejména co se týká hrazených výšek), ale pravidelných rozměrů. Slabými profily byly dále menší otvory ve zdech hradeb (dělostřelecké střílny, otvory do kasemat apod.). Všechny výše uvedené profily budou při povodni zahrazeny mobilním hrazením, průnik vod podzemím je redukován (lokálními) podzemními těsnicími stěnami. Pro mobilní hrazení velkých profilů byl zvolen systém hradidlového hrazení, ukládaného na dosedací práh a do bočních drážek a osazovaných slupic. Otvory do systému kasemat (střílny) a další (okna apod.) jsou řešeny ocelovými deskami s obvodovým těsněním. Součástí PPO vnitřního okruhu jsou také PP opatření na kanalizaci.
Celková délka linie PPO vnějšího obranného valu: 4 450 m, z toho délka úseků tvořených mobilním hrazením celkem 49,2 m, délka doplnění zemních valů 174 m. V rámci PP zabezpečení vnějšího valu se provedla rekonstrukce nábřežních zdí v délce 865 m, sanace chodeb podzemního pevnostního systému v celk. délce cca 160 m, výroba a instalace 34 ks dřevěných tzv. dělicích dveří v systému podzemních chodeb (replik dveří původních – s protitlakovou funkcí) a 14 ks ocelových vstupních dveří do systému podzemních chodeb (replik dveří původních – s protitlakovou funkcí). Dále bylo nově vyrobeno 33 ks funkčních replik historických stavidel (vč. pohyb. mechanismů a PP zabezpečení v objektech nápustných a výpustných stavidel), 2 ks PP dveří (tzv. výpadových branek – též v objektech nápustných a výpustných stavidel) a 3 ks hradících desek oken (pro protipovodňové zabezpečení objektů mlýna), zařízení pro řízení napouštění suterénu objektu mlýna. Byla provedena sanace propadů do podzemního systému chodeb, sanace zdiva severního a jižního batardeaux (zdí mezi pevnostním příkopem a příkopy lunet) a úpravy a přeložky inž. sítí.
Celková délka linie PPO vnitřního obranného valu: 3 652 m, z toho délka úseků zabezpečovaných mobilním hrazením 251,7 m, délka rekonstrukce (zvýšení) pevnostní zdi 32 m. V rámci PP zabezpečení vnitřního valu se provedly také 4 ks nově vyrobených, funkčních replik historických stavidel (vč. pohyb. mechanismů a PP zabezpečení – opatření na kanalizaci), 11 ks hradících desek oken a prostupů (především dělostřeleckých střílen), 5 ks kanalizačních PP šoupat, rekonstrukce a dozdívky pevnostních zdí, drenáže a čerpací šachty, rekonstrukce a úpravy systému kanalizace a úpravy a přeložky inž. sítí
Východní část města (retranchement) – PPO zahrnovala dobudování vnější ochranné bariéry, která je v SV, S a SZ části obvodu lokality tvořena rekonstruovanými (a lokálně zvyšovanými) zemními (původně obrannými) valy, v JV a J části obvodu lokality rekonstruovaným stávajícím mohutným obranným valem (s eskarpovým zdivem), v JZ a Z části obvodu lokality stávajícím terénem (převážně dostatečně vysokým valem nad korunou nábřežní zdi). Problémem potenciálně chráněného území je nízká úroveň povrchu terénu uvnitř lokality – až 3,5 m pod návrhovou úrovní hladiny při povodni. Komplikací na pravém břehu byl také špatný technický stav nábřežních zdí a kanalizační systém. Součástí PPO na pravém břehu Ohře byla i celková rekonstrukce pravobřežní nábřežní zdi a nové čerpací studny pro odčerpávání prosáklých vod z chráněného území.
Celková délka linie PPO Východní část města 3 141 m, z toho dosypání a rekonstrukce zemních valů sever 1 182 m, rekonstrukce zemních valů (a pevnostních zdí) jih 755 m, zvýšení tělesa silnice na České Kopisty 105 m. V rámci PP zabezpečení Východní části města se provedly také rekonstrukce povrchu zemních valů nad korunou nábřežní zdi v celk. délce cca 340 m, rekonstrukce nábřežních zdí v celkové délce 428 m, rekonstrukce cihelných a kamenných zdí valu horního retranchementu v délce 720 m, 7 ks kanalizačních PP šoupat, čerpací studny – 20 ks (pro snižování hladiny podzemní vody) a úpravy a přeložky inženýrských sítí.
Kromě stavebních objektů systém PPO zahrnuje též technologická zařízení, běžně uložená ve skladech ve Velké pevnosti. Jedná se především o prvky mobilního hrazení profilů prostupů vnějšího a vnitřního valu, hradící desky oken, střílen a dalších otvorů, čerpadla mobilní a ponorná, elektrocentrály, kabeláže, hadice a podobně. PP zabezpečení města je provozně náročné pro obsluhu a údržbu, pravidelně je tak třeba provádět povodňová cvičení, vč. osazování a aktivace jednotlivých technologických zařízení. Představu o rozsahu a různorodosti PPO a o náročnosti zajištění jejich provozu je možno si vytvořit z dále uvedené tabulky:
Stavba zajistila protipovodňovou ochranu tzv. Velké pevnosti Terezín do návrhové úrovně povodně na Labi ze srpna 2002 + 0,4 m převýšení – tj. na kótu 151,6 m n. m. a ochranu východní části města (tzv. retranchementu) do návrhového průtoku Q₅₀ (v Labi i Ohři) + 0,4 m převýšení – tj. na kótu 150,5 m n. m.
„Nábřežní zdi byly rekonstruovány, aby splnily svou protipovodňovou funkci. Byly zde vystavěny různé objekty typu zídek, které jsou doplněny mobilním hrazením. Jsou tu i brány, vjezdy, čerpací studny.“
„Výzvou bylo dodržet vysoutěžený položkový soupis prací z dokumentací pro stavební povolení, kdy se však stavělo podle realizačních dokumentací týkajících se detailů úpravy historických stavebních objektů a technologií v souladu se stanovisky památkářů. Týkaly se například výpustných a nápustných stavidel, sanací původního zdiva, zajištění vstupů do podzemního systému, hrazení silnic a vodních bran pevnosti, hrazení průrazů kurtin ad.“
„Jednou z hlavních premis stavby protipovodňových opatření v Terezíně bylo, že musely být v maximální možné míře ‚neviditelné‘, tedy laikem prakticky nepozorovatelné. Veškeré potřebné konstrukce a materiály musely vycházet z historických vzorů a postupů a podléhaly schvalování orgány ochrany památek. Specifikem bylo velké množství menších, různorodých stavebně-technických opatření na velkém území města, která jsou především s ohledem na požadavky orgánů ochrany památek náročná na manipulaci a obsluhu v době povodňového nebezpečí.“