Ing. Michael Balík, CSc.
„Nemusíme vždy vše chápat, stačí se s tím smířit.“
„Nemusíme vždy vše chápat, stačí se s tím smířit.“
Mohl byste trochu rozvést Vaše motto?
Ve vědě, kterou děláme a která se týká hlavně historických staveb, jsme obvykle konfrontováni s následky. Musíme se soustředit na jejich nápravu či odstranění. Přestože základem všeho je správně identifikovat příčinu, která bohužel nemusí být vždy zcela zjevná.
Jak byste popsal spolupráci stavbařů a památkářů?
Shoda návrhu a názoru památkářů se často řeší kompromisem. Už proto, že památkář má trochu jinou specializaci než my stavbaři. Stavbař navrhuje řešení. Památkář má stavbu ochránit. Při tom ale často překračuje své kompetence, ovšem bez nezbytného technického vzdělání. Jsou ale výjimky a uznávám, že jich není málo. Vlastně už vždy dopředu vím, co mi povolí v Brně nebo v Plzni. Vztahy máme ale velmi korektní. Sám se považuji za památkáře. Jsem absolventem nejen stavební fakulty, ale i oboru Dějiny umění architektury. Ten mě ostatně přivedl k profesnímu zájmu o egyptské památky.
Máte neobvyklou kombinaci technického a kulturněhistorického vzdělání a zároveň se věnujete i egyptologii. Jaká je Vaše běžná praxe?
V Egyptě pracuji na klasických rekonstrukcích objevů tuzemských i mezinárodních týmů egyptologů. Jde o architektonicko-stavební činnosti, kde prakticky vše děláme sami. V Česku mnohem častěji pracujeme na základě zadání: vlastníků a správců, architektonických kanceláří, pro které navrhujeme hlavně sanace staveb poškozených vodou a vlhkostí.
K Vašim hlavním referencím patří například klášter v Plasích…
To byla čistá radost. Dosud mám v živé paměti velmi invenční uvažování původních stavitelů: nad zkráceným korytem potoka postavili toalety, neboť předpokládali – a správně – využití větší cirkulace a dynamiky vzduchu díky vodnímu proudu.
Sám ale spíše vyzdvihujete Švihov – proč?
Sanace vodního hradu – to je výzva už ze své podstaty. Během rekonstrukcí jsme museli odčerpat polovinu vody v příkopu. Narazili jsme na gotické izolace, které nás inspirovaly pro další postup sanačních prací. Byla mezi nimi i jílová vrstva břidlice, což je jedna z nejstarších metod izolace. Jde o materiál, který odolává vodě.
Úplně nejstarší je mimochodem vzduchová izolace, respektive využití vzduchového proudění umožňující difuzi – najdeme ji v Egyptě nebo třeba na Korfu. Na Švihově jsme nakonec použili jiné materiály, ale princip využitý původními stavitelskými mistry zůstal stejný.
Jak se díváte na ochranu památek v posledních třiceti letech?
Způsob, jakým je nyní ochrana památek organizovaná a financovaná, mi připadá v pořádku, jakkoliv stále vidím rozdíl mezi financováním světských a církevních staveb. To platí i pro část rekonstrukcí, kde funkce stavby předčila její památkovou hodnotu. Ne všechny úpravy památkám sluší: například budování bazénů v románských nebo gotických sklepeních…
A budoucnost?
Nechci být nepřiměřeně vtipný, ale vzhledem k soustavné vlhkosti bude náš ateliér nadále odvlhčovat. Roky i desítky let. Možná jinými technologiemi, ale potřeba naší práce zůstane.
Čím byste motivoval mladou generaci ke studiu Vašeho oboru?
Nemohu nahradit kulturní zázemí ve všech rodinách. Sám jsem měl velké štěstí jak na své nejbližší, tak na osobnosti, které mne provázely při profesních začátcích na přelomu 60. a 70. let – například profesor Dobroslav Líbal. Ale vlastně si umím představit, že by mi stačila dvouhodinová přednáška před žáky 8. nebo 9. tříd. Začal bych pravěkou kostí, vzal to přes Egypt a skončil třeba v Pelhřimově, kde se aktuálně podílíme na opravě hned čtyř staveb na náměstí. Nevěřím, že bych si pár uchazečů či uchazeček o studium rovnou neodvedl!
Po studiu pracoval téměř 30 let ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO).
Od roku 1998 – do současnosti – vlastní projektový ateliér (návrhy na rekonstrukce budov, ochrana budov před vlhkostí).
Jeho specializací jsou návrhy na rekonstrukce staveb a jejich ochranu proti všem druhům vlhkosti a atmosférickým vlivům a obnova historických pevnostních systémů.
V roce 1987 se zúčastnil expedice s Českým egyptologickým ústavem Univerzity Karlovy. Do Egypta od té doby jezdí nejen s českými egyptology a podílí se na záchraně místních památek. V této oblasti je činný doposud. Své zkušenosti pravidelně publikuje a přednáší na odborných konferencích, ale také pro zájmové společnosti, má seriály v Českém rozhlase, a publikuje v odborných časopisech.
Je předsedou České společnosti pro odvlhčování staveb při ČSSI.