Ing. Daniel Vaclík
„Odvážně i s pokorou.“
„Odvážně i s pokorou.“
Mohl byste rozvést Vámi vybrané motto ve vztahu k Vaší specializaci?
Obor vodních staveb a vodního hospodářství pracuje s živlem, o kterém za dobu vývoje lidské společnosti víme už dost. Naučili jsme se jej technicky využívat a někdy i ovládat. I za dobu jednoho lidského života nás ale tento živel dokáže znovu a znovu něčím překvapovat. Jde hlavně o extrémní hydrologické jevy, jejichž prohlubující se možné extrémní hodnoty budeme s určitou pravděpodobností vždy jen odhadovat. Nikdy nebudeme mít úplnou jistotu.
Taktéž výpočetní simulace složitých oblastí a případů proudění jsou sice velmi přínosné, ale těžko umíme zcela věrně popsat či zadat parametricky zájmové prostředí. Návrhy některých vodních staveb i jejich provoz tak nikdy nebudou ve východiscích zadány zcela jednoznačně. Nelze se tak vyhnout i určitým překvapením. Jde však o to, aby tato překvapení byla akceptovatelná, výsledkově modifikovatelná a nepoškozovala provoz díla.
Zohlednění těchto rizik v návrhu vyžaduje určitou odvahu ze strany navrhovatele-projektanta. Ke všestrannějšímu pohledu na projektový návrh i uvážení možná většího objemu rizik zároveň přispívá pokora a respekt k přírodě a jejím procesům.
Predestinovalo Vás ke zvolené specializaci dětství strávené v krajině jihočeských rybníků, přehrad a řek?
Patrně ano. Vím o mnoha spolužácích, kteří profesi i specializaci zdědili. U mne to tak nebylo. Chtěl jsem dělat stavbařinu a zároveň se pohybovat v přírodě, nedělat stále jen techniku. Odmala jsem trávil hodně času procházkami kolem vody, stojaté i tekoucí, v létě prázdniny pobytem u vody s koupáním i surfingem. Má specializace tak během volby stavebních oborů vyplynula celkem logicky.
Vidíte změnu přístupu k vodním stavbám za téměř 40 let Vaší profesní dráhy?
Částečně ano. Nepochybně dnes disponujeme kvalitativně zcela odlišným výpočtovým a softwarovým vybavením pro řešení teoretických problémů souvisejících s návrhem i provozováním vodních staveb. Na druhé straně jsem jako začínající projektant obdivoval profesionalitu i nadšení „lidí od vody“. Ačkoliv zdaleka neměli k dispozici dnešní výpočetní potenciál, o problémech naší vodohospodářské profese přemýšleli více „selsky“ a většinou je zvládli s bravurou. Trochu se mi po tomto stýská. Přestože nechci zevšeobecňovat, mladá generace má někdy problém se do té vody ponořit. Obrazně řečeno. Tedy vyjít z kanceláře od počítače ven a projít si důkladně terén, kde mám něco řešit.
Co pro Vás znamená poslední dobou větší výzvu a možná i riziko: povodeň, nebo sucho?
Samozřejmě je dominantní a z hlediska vnímání intenzivnější ten jev, který je zrovna aktuální. Těžko vysvětlíte lidem s vytopeným a zdevastovaným obydlím problematiku minimálních průtoků a riziko sucha. Navzdory tomu a i přesto, že jsem strávil více profesního času navrhováním protipovodňových opatření, považuji sucho za více rizikový problém. Už proto, že se týká daleko širšího okruhu lidí, a to nejenom po dobu krátkodobější katastrofy. Dlouhodobé sucho může přinést velké a těžko řešitelné problémy, které se dotýkají základních potřeb vysokého počtu lidí.
Jak naznačujete, zadržení vody v krajině je velkou výzvou pro budoucnost. Jak promění české a moravské vodní toky a krajinu obecně?
Ty původní, zbylé úseky toků mezi velkými stavbami byly dlouho pod rozlišovací schopností dřívějšího pohledu či přístupu k vodohospodářské problematice. Řešily se často jen v nutných případech. Jednoúčelově a ke krajině necitlivě. Nicméně během dvou katastrofálních povodňových vln byla v praxi potvrzena významná schopnost plošné vodní retence v povodí toků. Došlo také k uvědomění si významu plošné vodní retence pro suché podnební epizody. Nelze vidět problematiku černobíle. V oblastech niv potoků a řek je na místě podporovat vodní retenci revitalizací koryt vodních toků – obnovou meandrů a neprizmatických příčných profilů po toku, dále i vyřazením často zbytečných meliorací. Ale pozor – v některých případech rozumně provedená meliorace zhodnotila problémové pozemky na kvalitní zemědělskou půdu, jejíž obhospodařování a plné využití je zcela žádoucí. Nelze asi přijmout myšlenku, že mokřad musí a může být úplně všude…
Mohl byste se ohlédnout za uplynulými 30 lety ve stavebnictví? Případně naznačit, jak vidíte jeho další vývoj, zejména pak Vašeho oboru?
Po otevření se světu přišly do našeho stavebnictví, a samozřejmě i do oboru vodních staveb, nové materiály, technologie i dokonalejší stavební technika. To určitě bylo pozitivním kvalitativním posunem.
Na druhé straně zásadně ubyla profesní i řemeslná zručnost pracovníků v oboru. Některé profese či řemesla ve stavebnictví a samozřejmě i v oboru vodních staveb nelze dnes vůbec obsadit, neboť prostě nejsou na trhu práce. Někdy vidím i problém s odborností u začínajících mistrů či stavbyvedoucích. Tito lidé, často s kvalitním vzděláním, jsou jednoduše hozeni do vody bez adekvátní odborné podpory zkušenějších. Výsledkem je občas nedůstojná diskuze s projektantem o tom, co vlastně lze či nelze na stavbě vůbec udělat.
Nedostatek kvalitních řemeslníků, stavebních dělníků i odborná péče o nováčky v řídicích funkcích je doutnajícím závažným rizikem rozvoje našeho stavebnictví. Již dnes významně, a možná natrvalo, zachraňují tuzemské stavebnictví zahraniční pracovníci.
Jak byste motivoval ke studiu stavebních či technických oborů mladou generaci?
Vzkázal bych jí, že přes všechny problémy a obtíže to stojí za to! Samotná technika, kam stavebnictví nepochybně náleží, se řídí principy a zákony jasnými, průhlednými, bez temných zákoutí. Ať už stavební záměry investorsky vymýšlíte, projektově navrhujete či stavebně realizujete, zůstane po vás něco, co je vidět, co pomáhá lidem, společnosti i přírodě. Když člověk vidí dílo hotové, má z něj dobrý pocit. A to určitě stojí i za ty vrásky a nervy, které vás provázely během cesty k výsledku.
Po absolutoriu v roce 1985 pracoval dva roky ve společnosti KZSP České Budějovice v realizaci malých vodních nádrží. Poté nastoupil jako projektant do Povodí Vltavy, s.p., kde setrval až do roku 1993, kdy odešel z pozice vedoucího útvaru projektování podniku, aby následně spoluzaložil projektovoinženýrskou kancelář VH-TRES spol. s r. o., v níž působí dodnes. Je držitelem více prestižních cen a ocenění.