Ing. Jaromír Šišma
„Projektová činnost je kolektivní práce. Projektant má za svou činnost osobní zodpovědnost, při realizaci stavby však nemá zákonem zajištěné adekvátní rozhodovací pravomoci.“
„Projektová činnost je kolektivní práce. Projektant má za svou činnost osobní zodpovědnost, při realizaci stavby však nemá zákonem zajištěné adekvátní rozhodovací pravomoci.“
Mohl byste v návaznosti na Vaše profesní motto vysvětlit úlohu hlavního inženýra projektu, případně i hlavního technologa?
Hlavní inženýr projektu (HIP) je zodpovědný za stanovení hlavních dispozičních a provozních cílů navrhované stavby. Hlavní technolog u staveb, kde je technologické a technické zařízení ve stavbě převažující (např. výrobní a nevýrobní technologie, dále technická a provozní zařízení zajišťující odpovídající výrobní a pobytové prostředí – pozn. red.), je zodpovědný za stanovení celkové koncepce a volby vhodných systémů a stanovení provozních a funkčních celků. Je spolupracovníkem HIPa a podílí se na celkovém koncepčním řešení stavby. Hlavní architekt (pokud neplní funkci HIPa) řeší architektonické ztvárnění stavby a širší vazby na územní plán. Tyto funkce jsou u velkých průmyslových staveb, jako jsou energetické, výrobní a nevýrobní technologické stavby či modernizace technologických zařízení, na úrovni projektových organizací obvykle stanoveny jejich organizační strukturou. Funkčnost stavby vždy prověří až následný provoz. Při rozhodování o koncepci technologických a technických zařízení platí, že technická úroveň všech systémů musí být vyvážená, provozně spolehlivá a bezpečná. Protože životnost zařízení je kratší než stavební části, musí být pamatováno na možnost budoucí výměny a modernizace. K současnému vymezení „hlavní projektant“ se váže především prostorová koordinace a vazba na stavební úřady.
Jste spolutvůrcem vymezení a náplně činnosti autorizačních oborů Technika prostředí staveb a Technologická zařízení staveb. Když se ohlédnete zpět na uplynulých 30 let, jak se Vám podařilo tyto zdánlivě nestavební, ale se stavbami pevně spojené obory vymezit?
Vymezení nebylo nutno zcela nově tvořit, vycházelo ze zkušeností z praxe u staveb „na klíč“, a to v tuzemsku i zahraničí. Zkušenosti ze složitých průmyslových staveb bylo třeba dát do souladu s koncepcí nové organizační struktury ČKAIT. V době jejího vzniku bylo především v popředí technické řešení a postup realizace staveb. Dnes se dostal do popředí povolovací proces staveb. Povolovací a schvalovací postupy staveb byly před lety jednodušší. Veřejný zájem u staveb (především průmyslových) byl dán tehdejšími předpisy, což dnes není jednoznačně stanoveno. Původní vymezení i náplň činnosti nebylo zapotřebí do dnešních dnů upravovat.
Jaký je pohled technologa na nové stavební předpisy doplňující nový stavební zákon? Kam zmizely průmyslové stavby?
Zmizely jen v právních předpisech – ve výstavbě jsou nadále. Průmyslové, a taktéž technologické či energetické stavby tvoří dnes těžiště vyhrazených staveb. Bohužel stavební zákon stávající i nový, respektive novelizovaný, tento termín nepoužívá. Předpokládám, že jde o důsledek vzniku Komory, kde jsme u relevantních oborů použili termín „technologická zařízení staveb“. Ve všech dokumentech z roku 1992 a všech následujících bylo stanoveno, že u stavby s převažujícím podílem technologie se jedná o průmyslovou stavbu. Rozhodující byl termín „stavba“. To bylo dlouhá léta samozřejmé i ve vztahu k Ministerstvu životního prostředí, garantovi ČKAIT, a následně i Ministerstvu hospodářství, respektive Ministerstvu pro místní rozvoj ČR. Samozřejmostí je to také pro Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Dnešní pohled si budoucnost určitě opraví. Platí, že stavba má stavbyvedoucího. Pokud nejde o průmyslovou stavbu, pak nemá stavbyvedoucího, nýbrž vedoucího montážních prací. Což je trochu úsměvné například u automobilky nebo elektrárny.
Kterou ze staveb, na nichž jste se podílel, považujete za technicky nejsložitější a nejnáročnější?
Nejsložitější byla funkce hlavního technologa při stavbě tehdejšího Paláce kultury, dnes Kongresového centra Praha, a rekonstrukce budovy Komerční banky na Václavském náměstí probíhající za provozu. Nejnáročnější i nejsložitější byly návrhy IKEM v pražské Krči a ČSOB v Praze-Radlicích.
Právě ve zmíněné nemocnici IKEM jste přišel do styku s nebezpečnou bakterií Legionella. Jak se to přihodilo?
Stalo se to při uvádění části stavby do provozu, kdy malá část rozvodu zůstala bez průtoku vody. Aby se podobným situacím předešlo, je nezbytné výpočtem tlakových ztrát zajistit především kvalitní návrh vodovodní sítě s trvalým průtokem či cirkulací vody. Současně je třeba pamatovat na občasnou možnost tepelné ochrany, konkrétně ohřev na vyšší teplotu, podle provozního řádu. Dnes je to již dáno technickou normou. Různé přípravky na proplach se jeví jako neúčinné. Vzhledem k nebezpečí plynoucímu z nakažení patogenními bakteriemi Legionella hlavně u transplantací se běžně provádějí pravidelné kontroly jejich výskytu.
Můžete z pohledu technologa zhodnotit vývoj českého stavebnictví v uplynulých 30 letech? Případně nastínit jeho vývoj v dalších 30 letech?
Technický vývoj systémů se zrychluje a vzniká řada nových koncepčních řešení. Provozní spolehlivost technologií a technických zařízení zůstává kratší než u samotných staveb. Novostavby bývají v posledních letech vybaveny klimatizací, informačními a bezpečnostními systémy či různými vyhrazenými technickými a požárně bezpečnostními zařízeními. Průmyslové stavby nelze navrhovat bez vzájemného funkčního propojení jednotlivých profesí. Jde o celý komplex technických a energetických systémů, které je nutno posuzovat jako celek, nikoliv z pohledu jednotlivých specializací. Zajištění energetických zdrojů a jejich využití a také výrobní a nevýrobní technologie jsou součástí oborů Technologická zařízení staveb a Technika prostředí staveb. Jsem přesvědčený, že do budoucna poroste složitost systémů i provozní náročnost staveb.
Čím byste motivoval ke studiu stavebních či technických oborů mladou generaci?
Většina základních ani středních škol nemá k technickým oborům valný vztah. Ideální to není ani u specializovaných oborů a škol. I když se technologická zařízení jako celek učí podle zaměření na různých středních i vysokých školách – především se zaměřením na problematiku strojní, elektrotechnickou, stavební, chemickou, chemicko-technologickou, jadernou fyziku a řadu dalších – absolventi se projektové a realizační činnosti věnují v praxi bohužel jen v malé míře. Ta je přitom základem k získání zkušeností a prohloubení dosažených znalostí pro navrhování i realizaci staveb.
Kromě znalostí vyžaduje obor rovněž zodpovědnost, představivost a schopnost spolupráce. V praxi jde o neustálý rozhodovací proces o technickém řešení a o finančních nákladech na stavbu. Pokud navržené systémy a zařízení v provozu spolehlivě fungují a absolvent odborné školy se na realizaci přímo podílí, vidí konkrétní výsledky své práce. A to je příjemná odměna.
Po studiu a vojenské službě nastoupil do Vojenského projektového ústavu (VPÚ), kde navrhoval vzduchotechniku a chlazení. V rámci projektu a realizace Paláce kultury následovalo komplexní řešení technických a technologických zařízení, jak vojenského charakteru, tak občanského vybavení a průmyslových staveb. To vyústilo do jmenování vedoucím profesního ateliéru. Po roce 1990 z VPÚ vznikla nástupnická organizace VPÚ DECO PRAHA a.s., kde se jako odborník na technologická zařízení staveb a techniku prostředí staveb podílel na mnoha významných i civilních stavbách. Při vzniku ČKAIT za ČSSI zastupoval oblast technických zařízení a technologických systémů.