Ing. Vladislav Bureš, Ph.D.
„Vize a odvaha!“
„Vize a odvaha!“
Mohl byste objasnit důvody výběru motta? Promítá se do něj Vaše zkušenost pedagoga Katedry nosných konstrukcí?
Vizi, kam v krátkodobém i v dlouhodobém horizontu kráčet, potřebuje jak manažer firmy, tak učitel ve škole. Měl by svou výuku orientovat tak, aby studenti mohli nabyté znalosti použít po vstupu do praxe – tedy za několik let. Ale vize nejsou k ničemu, pokud chybí odvaha je i přes nejistou budoucnost realizovat.
Sám se označujete za specialistu na betonové konstrukce a zakládání staveb, Vaše portfolio však svědčí o velké univerzalitě. Například Terminál Sever 2 na pražském Letišti Václava Havla, kde se vyráběla střecha s nosníky o rozpětí 57 metrů…
Abychom mohli pracovat na velkých zakázkách, vybudoval jsem postupně statickou projektovou kancelář zhruba o deseti lidech. V tomto kolektivu byli vždy různí specialisté. Na Terminálu 2 Letiště Václava Havla jsem pracoval jako hlavní statik projektu ve stupni dokumentace pro provedení stavby. Na projektu se ale podílela celá řada statiků různých specializací, jak z naší firmy a z firmy Repos Liberec, se kterou jsme na projektu spolupracovali, tak i specialistů dodavatele stavby.
Zmínili jsme Vaše působení na Technické univerzitě v Liberci i v rámci vlastní kanceláře Statika, projekční kancelář, s.r.o. Jak se s tím doplňuje Vaše působení v Kloknerově ústavu ČVUT?
Na Kloknerově ústavu ČVUT jsem studoval doktorské studium a získal jsem tam řadu pracovních kontaktů, které jsem dále využíval pro spolupráci na různých projektech. Tato spolupráce vyvrcholila v posledních letech v rámci grantového projektu 3D Star, týkajícího se 3D tisku cementových kompozitů. Na něm Technická univerzita Liberec úzce spolupracovala právě s Kloknerovým ústavem ČVUT.
Velmi intenzivně jste se zabýval teorií konstrukcí. Mohl byste přiblížit, k jakým výsledkům jste dospěl, respektive zda se některé Vaše závěry povedlo transponovat do stavební praxe?
Žijeme v době počítačů, máme k dispozici účinné a pokročilé softwarové nástroje. Jejich používání bez znalostí teorie je ale nemožné nebo alespoň krajně nebezpečné. Pokud je chceme používat, je nutné s nimi držet krok a v praxi teoretické výsledky opravdu uplatňovat.
Patří mezi teoretické koncepty i zmíněný 3D tisk kompozitů – například svislých konstrukcí nebo bednění? Lze tento projekt více přiblížit? Na liberecké univerzitě dokonce disponujete unikátním tiskovým zařízením TestBed…
V rámci grantu 3D Star, jejž iniciovala Technická univerzita Liberec, jsme vyvinuli a zrealizovali tiskové zařízení TestBed. Je instalováno v laboratoři Kloknerova ústavu ČVUT a slouží především k vývoji a ladění tiskové směsi a k vývoji tiskové hlavy. Součástí práce na grantu je koncept návrhu vícepodlažní budovy, jejíž svislé i vodorovné nosné konstrukce budou realizovány v technologii 3D tisku. Tato práce dává velký prostor i v oblasti statiky při ověřování tenkostěnných prvků a konstrukcí, vyrobených 3D tiskem se šířkou tiskové stopy typicky 20–50 mm, pro jejichž výpočet často nelze použít aktuální betonářské normy, orientované na klasické betonové konstrukce.
Mohl byste se ohlédnout za uplynulými 30 lety ve stavebnictví ve Vašem oboru, případně naznačit, jak vidíte další vývoj českého stavebnictví – třeba právě ve vztahu k 3D tisku?
Za posledních 30 let došlo v oboru betonových konstrukcí k zásadnímu pokroku v technologii betonu, k rozvoji nových technologií a postupů při navrhování konstrukcí. Dnes máme vysokohodnotné betony různých speciálních vlastností. Standardem jsou vodonepropustné konstrukce realizované bez použití povlakové izolace, běžně označované jako bílé vany. Používáme předpětí i u monolitických konstrukcí budov. Vysokohodnotné betony umožňují navrhovat odlehčené konstrukce.
Je však zřejmé, že aktuální požadavky na další omezení spotřeby materiálů a energií, požadavky na snížení emisí skleníkových plynů a skutečnost, že v ČR začíná být nedostatek kameniva do betonu, nás v brzké době donutí dále snížit celkovou spotřebu betonu. Jednou z relevantních možností je optimalizace spotřeby materiálu vzhledem k požadované pevnosti a tuhosti konstrukčních prvků, která je dnes běžná ve strojírenském průmyslu. A to je velká příležitost pro technologii 3D tisku, jež zapadá do celkové digitalizace stavebnictví.
Čím byste motivoval ke studiu Vašeho oboru mladou generaci? A platí v tomto ohledu nějaké specifikum pro Technickou univerzitu v Liberci?
Nosné konstrukce mají klíčovou funkci ve stavbě, protože mají mnohem delší životnost než zbývající části stavby. Téměř vše ostatní lze časem změnit. Statika staveb je dobrodružství, ale když se podaří, přináší velké uspokojení. V Liberci je Fakulta umění a architektury, která vychovává architekty. Přesto si myslím, že i pro ně jsou znalosti toho, jak nosné konstrukce fungují, velice důležité.
Mezi lety 1982 až 1990 byl zaměstnán jako projektant-statik v ateliéru A1 ve společnosti Stavoprojekt Liberec. V roce 1991 založil vlastní statickou projektovou kancelář, kterou vedl do roku 2021. V roce 1999 nastoupil jako externí přednášející na Fakultu umění a architektury (FUA) Technické univerzity v Liberci, od roku 2020 se na stejné fakultě stal vedoucím Katedry nosných konstrukcí. V rámci své výzkumné a profesní činnosti se zaměřuje na betonové konstrukce, statiku a geotechniku či využití 3D tisku ve stavebnictví.