doc. Ing. Jaroslav Zuna, CSc.
„Dokonalá znalost věcí, odpovědnost, dané slovo platí.“
„Dokonalá znalost věcí, odpovědnost, dané slovo platí.“
Vaše motto jistě vychází z Vaší mnohaleté praxe. Mohl byste je vztáhnout ke svým konkrétním zkušenostem?
Erudice a detailní znalost pojednávaného případu jsou nezbytné k jeho dokonalému vyřešení. Polovičatost se projeví, hned nebo později, v nedokonalé funkci, trvanlivosti, stabilitě a hospodárnosti. Nelze se divit zřícení klenbového mostku po uvolnění jeho opěr, ani vzniku strže po vyústění propustku do svažitého terénu. Toho, kdo plní smluvené závazky, si lidé váží a je vítán jako spolupracovník.
S Vaším oborem je spojen krásný český výraz „hrazení bystřin“. Mohl byste veřejnosti vysvětlit, co se pod ním skrývá?
Obor hrazení bystřin vznikl v druhé polovině 19. století jako reakce na ničivé povodně v horských oblastech po jejich odlesnění. Při přívalových deštích docházelo, po redukci stabilizačních a retenčních účinků lesních porostů, k masivní erozi. Podhorská území pak bylo nutno chránit nejen před velkou vodou, ale také před obrovským množstvím splavenin. Kromě obnovy lesních porostů a stabilizace horských svahů byly v korytech a úvalech horských potoků a bystřin budovány příčné stavby – prahy, stupně a přehrážky, které bránily splaveninám v pohybu. Tyto práce byly úkolem lesnicko-technické služby hrazení bystřin.
Byl jste první, kdo začal zdůrazňovat, že neexistují jen velké řeky, ale také potoky. Jaký je význam potoků a malých potůčků v krajině?
Naše krajina je velmi členitá, proto je protkána mnoha potoky, potůčky a strouhami, které tvoří její základní hydrologický systém. V přírodním stavu jsou oživeny vodní faunou a jsou doprovázeny sobě vlastní vegetací. Protože nejsou z hydrotechnického hlediska zmenšeninami řek, vyžadují při správě a úpravách zcela jiný přístup než velké vodní toky. Ve svém součtu převyšují ekosystémový a hydrologický význam velkých toků, takže jejich neuvážené úpravy mohou mít velmi neblahé důsledky.
Jak vypadá správná revitalizace potoka? Proč nestačí přidat meandry a udělat „klikatý kanál“?
Revitalizace upraveného potočního koryta by měla především obnovit podmínky pro rozvoj vodní fauny a flóry. Je třeba vrátit korytu členitost, odpovídající přírodním podmínkám. Ty ale zdaleka nejsou u všech drobných vodních toků stejné – existují potoky rovin, potoky pahorkatin, horské a podhorské potoky a bystřiny. Stavební úpravy velmi omezí životní podmínky v potočních korytech. Protože obnova života v nových vodních útvarech je velmi rychlá, je třeba především v potočním korytě obnovit brody a tůňky, proudové stíny, převislé břehy a další prvky morfologické členitosti. Současně s tím je nutné také navrátit funkce potoční nivy, pokud je přírodou vytvořena, a vegetační doprovody koryta. Vlnité prizmatické potoční koryto je pouze trochu lepší variantou koryta napřímeného.
Umíme už lépe bojovat s povodněmi? A se suchem?
Povodňové škody v povodích potoků a bystřin jsou působeny především splaveninami, které se uvolňují za extrémních srážek erozí půdy, haváriemi vodních nádrží a nedostatečnou průtočností komunikačních objektů. Z toho vyplývá odpovědnost uživatelů pozemků v povodích a vodních děl ve vodopisné síti. Bohužel, využívání zemědělské půdy a stav velké části průtočných rybníků, mostků a propustků jsou velmi vzdáleny žádoucí úrovni, takže posílení protipovodňové ochrany v malých povodích je v rukou správců vodních toků jen z malé části. Je nešťastné, že se tato situace navzdory mnohaleté snaze nelepší.
Čím byste motivoval ke studiu Vašich oborů mladou generaci?
Voda je základ života a je také nepostradatelnou součástí krajiny, ve které žijeme. Na stavu vodních útvarů a na množství vody v krajině jsme závislí nejen svým životem, ale i stavem duše. Proto je péče o vodu v krajině činnost nesmírně odpovědná. Neuvážené zásahy ve vodopisné síti mohou, jak ukázala minulost, životní podmínky nadlouho negativně ovlivnit. Kvalifikovaná a tvůrčí činnost těch, kdo pečují o dnes přehlížené potoky, potůčky a bystřiny, je proto nejen důležitá, ale je i zajímavá a povznášející.
Po ukončení studia v roce 1958 pracoval jako technik v projekci hrazení bystřin v Krajském podniku zemědělských lesnicko-technických meliorací Ústí nad Labem, kde se podílel na studii úpravy lesních porostů Krušných hor v povodí Bíliny v rámci projektu vodárenské nádrže Jirkov. Od roku 1960 pracoval jako projektant ve středisku přípravy zemědělských investic okresu Praha-východ. Následně působil jako technik pro výzkum a později jako odborný asistent na Katedře meliorací VŠZ Praha a poté jako vědecký pracovník Výzkumného ústavu meliorací. Věnoval se zejména možnostem přírodě blízkých úprav vodních toků s malým povodím a výzkumu hydrotechnických podkladů pro jejich projektování. Od roku 1987 se jako vedoucí projektant v podnikovém ředitelství Povodí Ohře v Chomutově zabýval úpravami horských potoků a bystřin. V té době byly aktuálními tématy především ochrana obcí v podhůří Krušných Hor před povodněmi na bystřinách a rekonstrukce upravených vodních toků v intravilánech obcí.
Od roku 1990 měl vlastní praxi jako zpracovatel studií, projektant a konzultant v oboru hrazení bystřin a úprav malých povodí. Vznikla tak řada studií a projektů, např. studie revitalizace drobných vodních toků v povodí Horní Úhlavy, podkladové biotechnické studie Malše a Sázavy, projekt zahrazení Jílovského potoka, projekt revitalizace Modly a mnoho dalších.
Po roce 1995 externě přednášel hrazení bystřin na České zemědělské univerzitě v Praze a na Fakultě stavební ČVUT, v roce 1998 obhájil habilitační práci na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU a byl jmenován docentem. Je spoluautorem technických norem a autorem učebních textů a odborných publikací.
Obor hrazení bystřin vznikl v druhé polovině 19. století jako reakce na ničivé povodně v horských oblastech po jejich odlesnění. Při přívalových deštích docházelo, po redukci stabilizačních a retenčních účinků lesních porostů, k masivní erozi. Podhorská území pak bylo nutno chránit nejen před velkou vodou, ale také před obrovským množstvím splavenin. Kromě obnovy lesních porostů a stabilizace horských svahů byly v korytech a úvalech horských potoků a bystřin budovány příčné stavby – prahy, stupně a přehrážky, které bránily splaveninám v pohybu.
Od začátku této činnosti se dbalo nejen na stavební řešení zahrazovacích prací, ale stejný důraz byl kladen na zlepšení odtokových poměrů a zvýšení stability horských povodí, a to nejen, pokud jde o obnovu půdního profilu a výsadbu dřevin, ale také zřizováním biotechnických konstrukcí. To jsou např. dřevěné plůtky a stěny, příkopy, hrázky a terasy, vždy doplněné vegetací, která konstrukci zpevňuje a posléze se stane nedílnou součástí přírodního prostředí.
Tyto práce byly úkolem lesnicko-technické služby hrazení bystřin, zřízené v roce 1884, a byly součástí výuky na lesnických vysokých školách. Na území České republiky byly koncem 19. a začátkem 20. století provedeny rozsáhlé práce v bystřinných povodích Krkonoš, Jeseníků a Beskyd, a ve středních Čechách, kde změnily krajinu zalesněním strmých svahů Vltavy, Berounky a Sázavy, které do té doby sloužily mnohde k pastvě dobytka a sanaci rakovnických strží. Lesotechnické a zahrazovací práce jsou prováděny, i když v menším měřítku, dodnes, převážně jako reakce na povodňové události.