prof. Ing. Jiří Barták, DrSc.
„Nedat se zastrašit.“
„Nedat se zastrašit.“
Mohl byste ve světle Vašeho odborného zaměření rozvést vybrané motto? Před zhruba deseti lety jste podzemní stavitelství a geotechniku označil za soustavné dobrodružství…
Geotechnické disciplíny pracují se zemním a horninovým prostředím, jehož vlastnosti a chování nejsou tak vyhraněné jako např. u oceli či betonu. Značná rozmanitost se obvykle vyskytne u stavenišť velkého rozsahu, kdy je nutno i v průběhu vlastní výstavby s rozvahou a správně reagovat na podmínky, které návrh nepředpokládal. Výrazná rizika jsou spojena zejména s ražbou liniových podzemních staveb, u nichž ve většině případů nelze podrobnou skladbu a chování horninového prostředí předem určit, a to ani zevrubným a doplňujícím geotechnickým průzkumem. Pokud v některých neočekávaných podmínkách hrozí nestabilita na čelbě tunelu, je nutno na základě znalostí a zkušeností provést opatření, která zajistí bezpečnost další ražby. A to je svým způsobem dobrodružství, protože ne vždy se to podaří.
Možná trochu překvapivá otázka: Jak se pro Vás liší projektování železničního a silničního tunelu? Anebo je podstatnější geologické podloží, ve kterém se bude stavba realizovat?
Moderní železniční tunely jsou často dvoukolejné, zatímco u tunelů silničních a dálničních se z bezpečnostních důvodů obvykle preferují dvě jednosměrné tunelové trouby. V projektových detailech a ve vybavení se železniční a silniční tunely nepochybně liší, v projektování a realizaci vlastní ražby však u tunelů srovnatelných parametrů nejsou rozdíly. Geologické podmínky jsou pro návrh ražby zásadní určující podmínkou.
Tunely Valík, Mrázovka, Hřebeč, Votický tunel, Ejpovický tunel, pražské metro, Královopolský tunel v Brně… Prakticky každá realizace, na níž jste se podílel, se musela ve fázi projektování vypořádat s nečekanými potížemi, obvykle na úrovni rizikové skladby hornin. Je toto ve Vašem oboru pravidlem, nebo výjimkou?
Zastižení neočekávaných geologických podmínek, a z něj plynoucí možná rizika vlastního provádění, to jsou úkazy při výstavbě tunelů velmi časté. Zejména u ražených tunelů mohou v nekvalitních partiích horninového masivu vzniknout stabilitní problémy na čelbě, nicméně jistá rizika se vyskytují i u tunelů hloubených.
V 60. letech, kdy jste s navrhováním podzemních konstrukcí začínal, jste kombinovali statické výpočty s polygonální metodou. Jak je tomu nyní?
Polygonální metoda byla výborně použitelná pro návrh tunelového ostění, horninové prostředí však nahrazovaly pouze winklerovské pružiny charakterizované modulem reakce prostředí. Dnes jsou k dispozici numerická řešení, převážně na bázi metody konečných prvků, která umožňují získat nejen všechny potřebné parametry pro návrh tunelového ostění, ale poskytují také údaje o deformacích a napjatosti v horninovém masivu ovlivněném ražbou.
Na Fakultě stavební ČVUT působíte přes 50 let. A to v kombinaci s působením v soukromém sektoru. Narážíte v praxi na své absolventy? A kolik expertů Vašeho typu se podílí na složitých záměrech, jako je třeba nyní linka D pražského metra?
Setkání se stavebními inženýry, mými bývalými studenty, je v praxi velmi časté a vždycky mě potěší, že se často ke mně hlásí sami, protože je po mnoha letech již ani hned nepoznávám. Pouze v tunelářské profesi jsou mi všichni absolventi známí a blízcí, protože se s nimi setkávám při projektování i realizaci často. Navíc mě velmi těší, že se z nich vesměs stali schopní a úspěšní pracovníci. Na průzkumu a výstavbě linky D metra se podílí velké množství skvělých odborníků a mezi nimi je celá řada mých bývalých studentů, a to jak mladších, tak i současných padesátníků.
Mohl byste se ohlédnout za uplynulými 30 lety ve stavebnictví? Případně jak vidíte další vývoj českého stavebnictví, zejména Vašeho oboru?
V uplynulých třiceti letech zaznamenaly praktické geotechnické disciplíny – zakládání staveb a podzemní stavby – nebývalý rozmach, ovlivněný i rozšířením dříve špatně dostupných západních technologií. V podzemním stavitelství navázalo pražské metro na původní úseky prodloužením všech tří linek, v současné době i výstavbou nové linky D. Výrazné oživení nastalo ve výstavbě silničních a dálničních tunelů, bylo realizováno 15 tunelů v celkové délce cca 23 km. V posledních letech nastal jistý útlum, oživení přichází s výstavbou tunelů na dálnicích D3, D11 a D35. Na železniční síti ke 138 starším tunelům přibylo při modernizaci železničních koridorů dalších 17 tunelů s celkovou délkou cca 21 km a další 2 se připravují na IV. železničním koridoru. K rozsáhlé výstavbě železničních tunelů dojde v rámci výstavby tratí rychlého spojení (vysokorychlostních železnic), v níž za ostatní Evropou dosud značně zaostáváme.
Čím byste motivoval ke studiu stavebních či technických oborů mladou generaci? Když jste na podobnou otázku odpovídal v roce 2013, zmiňoval jste rovněž společenskou prospěšnost těchto oborů, změnila se situace…?
To je velmi obtížná otázka ke smysluplnému zodpovězení. Zájemci o vysokoškolské studium mají v současné době velkou možnost výběru a klasické stavbařské obory, s výjimkou pozemního stavitelství a architektury, nepatří k těm nejatraktivnějším. Poukazovat jen na nutnost modernizace a rozvoje dopravní infrastruktury se nejeví jako dostatečný stimul. Rozhodujícím faktorem může být, vedle vyhraněného osobního zájmu, zřejmě jen skutečná intenzifikace výstavby, která nabídne řadu možností odborného uplatnění s přitažlivým a vzhledem k obtížnosti této práce i zaslouženým finančním oceněním.
Po studiu začal působit v roce 1962 jako pedagogický asistent na FSv ČVUT a od roku 1965 jako odborný asistent. Od roku 1964 pracoval postupně v Hornickém ústavu ČSAV, ve firmě Kámen Praha a v Instavu Praha. Od roku 1976 působí jako pedagog na FSv ČVUT v Praze na Katedře geotechniky (od 1976 docent, od 1988 profesor). Od roku 2021 je emeritním profesorem na ČVUT.
Je soudním znalcem v oboru Stavebnictví, specializace Zakládání staveb a podzemní stavby, dále pak čestným členem ČKAIT a čestným členem předsednictva České tunelářské asociace (CzTA), součásti International Tunnelling Association (nositel pamětní medaile CzTA ITA-AITES).
Je také předsedou autorizační zkušební komise ČKAIT pro obor Geotechnika a členem komise ČBÚ pro jmenování báňských znalců.
Mezi jeho výzkumné a profesionální zájmy patří opěrné konstrukce, kotvené konstrukce v zeminách i horninách, podzemní stavby zasypávané i ražené, komunální podzemní stavby (kolektory, stoky), sanační práce v podzemí, sanace skalních svahů, spolehlivost a statické výpočty základových a podzemních konstrukcí a další.
Je autorem přes 250 přednášek a článků z problematiky zakládání staveb a podzemních staveb, spoluautorem jedné knižní publikace ze zakládání staveb, tří knižních publikací z podzemních staveb, autorem a spoluautorem 13 vysokoškolských skript.
Zpracoval cca 150 znaleckých posudků a přes 250 odborných expertiz pro investorské, projektové a dodavatelské organizace v ČR.