prof. Ing. Jaroslav Procházka, CSc.
„Vzdělávání je nekončící proces. Zájem, nadšení a komunikace jsou předpoklady dobře vykonaného díla.“
„Vzdělávání je nekončící proces. Zájem, nadšení a komunikace jsou předpoklady dobře vykonaného díla.“
Mohl byste rozvinout vybraná motta v kontextu Vaší specializace?
Vědomosti získané na stavebních fakultách jsou základní, protože udávají způsob myšlení a přístup k dané problematice. Při výkladu je nutné zaměřit se vždy na vysvětlení problému, následně na způsob jeho řešení. Po studiu je dále třeba mít zájem o rozšiřování nových poznatků, sledování odborné literatury a spolupráci s odbornými společnostmi. V praxi je důležité, aby statik při návrhu konstrukce byl v úzkém kontaktu s projektantem stavební části, architektem a dalšími. Spolupráce vede ke vzniku dobré, ekonomické a proveditelné stavby.
Jste svými kolegyněmi a kolegy označován za českého betonáře číslo 1. Mohl byste popsat, jak se Vám české betonářství podařilo dostat do mezinárodního kontextu?
Během pobytu v USA jsem vstoupil do Americké betonářské společnosti – ACI, kde jsem se seznámil s její výchovnou činností i tvorbou norem. Po návratu jsem se snažil obě činnosti rozšířit i v tehdejším Československu. Seznámil jsem se s Ing. Pavlem Čížkem z Pardubic, Ing. Jiřím Bradáčem z VŠB v Ostravě a dalšími. Ve vzájemné spolupráci a pod vedením Ing. Čížka, jehož podnik vše zajišťoval, začal vycházet časopis Beton. Následně jsme založili Českou betonářskou společnost (ČBS). Dále jsem na spolupráci s ACI navázal v oblasti tvorby norem a požádal jsem Českou normalizační společnost o souhlas se zastoupením České republiky v subkomisi CEN/TC 250/SC 2: Design of Concrete Structures. V této komisi jsem se seznámil s řadou významných betonářů, mohu jmenovat třeba profesora Leviho nebo doktora Litznera. Ti byli členy svých národních betonářských společností, díky čemuž ČBS navázala spolupráci s německou betonářskou společností. Tou jsem byl vyzván, abych se jako zástupce ČBS účastnil založení Asociace evropských betonářských společností. ČBS také úzce spolupracovala se Slovenskou vysokou školou technickou v Bratislavě. I nadále jako čeští betonáři rozvíjíme spolupráci se zahraničními kolegy a aktivně se účastníme odborných aktivit na mezinárodním poli.
Mohl byste popsat ideální souhru mezi statikem a projektantem, potažmo architektem? Vlastně jste to již naznačil u první odpovědi…
Vzájemná spolupráce všech účastníků návrhu stavby často přispívá ke zjednodušení konstrukce, její proveditelnosti i k hospodárnosti. Při návrhu konstrukce je třeba přihlížet nejen k jejím pořizovacím nákladům, ale i k nákladům provozním. V rámci doporučení Evropské unie by se mělo přihlížet i k nákladům na budoucí odstranění konstrukce, neboť jde o dluh příštím generacím.
Dosud jste napsal 35 vysokoškolských skript. Navrhování betonových konstrukcí z roku 1967 se dokonce s nákladem 10 000 kusů vlastně stalo bestsellerem. A stále jste aktivním profesorem. Co by si Vaši čerství absolventi měli odnést do praxe?
Hlavně to, jak správně přistupovat k problémům. Snažit se vždy pochopit jejich podstatu a následně přemýšlet o různých možných realizacích. Největší chybou je bezmyšlenkovité používání počítačů. Získané výsledky je třeba umět ověřit nějakým zjednodušeným postupem.
Ve svém oboru jste členem řady významných mezinárodních organizací. Které považujete za nejdůležitější? Ptáme se i proto, že jste se po roce 1991 podílel prakticky na všech evropských a národních normách, zejména Eurokódech…
Jak už jsem zmínil, jako první zástupce z postkomunistických zemí jsem se v roce 1991 stal členem subkomise CEN/TC 250/SC 2. Při práci v ní jsem poznal, jak je důležitá vzájemná spolupráce při tvorbě norem. Jejich připomínkování se účastní všichni členové této subkomise a uplatňují tak znalosti a zkušenosti ze svých zemí. To jsem velmi ocenil v porovnání s tvorbou norem v bývalé ČSSR. V oblasti betonu považuji za velmi významnou mezinárodní organizaci fib, která zpracovává v komisích nové poznatky. Ty jsou pak podkladem pro přípravu norem. Z hlediska zpracování pomůcek pro praxi a pro navrhování považuji za výbornou spolupráci například v rámci Asociace evropských betonářských společností.
Jak vidíte další vývoj českého stavebnictví zejména ve vztahu k Vašemu dvornímu materiálu – betonu…
Z hlediska jeho rozvoje je snaha držet krok se světovými trendy. Často však pokulhává jakost provádění a rychlost výstavby.
Jak byste motivoval ke studiu stavebních či technických oborů mladou generaci?
Při náboru posluchačů na technické vysoké školy je třeba získávat studenty, kteří jeví o toto studium skutečný zájem, mají k němu předpoklady a dostatečné znalosti.
Od roku 1957 do roku 1963 byl zaměstnán ve Státním ústavu dopravního projektování. Poté nastoupil na Katedru betonových konstrukcí a mostů Fakulty stavební ČVUT v Praze. Velmi aktivní byl a stále je na poli mezinárodní spolupráce. V roce 1990 získal stipendium Fulbright Scholarship na University of Illinois. Během své kariéry byl v úzkém kontaktu s řadou dalších prestižních univerzit – například Politecnico di Torino, Politecnico di Milano, University of Wales nebo School of Engineering v Cardifu. Je autorem 6 monografií a 35 skript v oblasti technologie a navrhování betonových a zděných konstrukcí.